pondělí, 21. září 2015

Díky za Dvořáka

Napsal(a) 

David Garrett, foto Petra Hajská David Garrettfoto: Petra Hajská

„Drsný muž s citlivou duší“, psaly o Davidu Garrettovi 21. 9.  v recenzi na koncert České filharmonie 17. 9. Lidové noviny (Dvořákova Praha, Rudolfinum). Říkal jsem si, co tím editor myslel? Viděl drsnost v mužném oblečení a v ozdobených kovbojských botách? Mluvil snad s virtuosem a zjistil, že je citlivější nežli jiní houslisté a houslistky?  Vyvřela snad citlivost duše díky mocnému, přeexponovanému tónu?...  

Já jsem slyšel překvapivě nestylovou interpretaci nepříliš složitého koncertu, falešné tóny v první a druhé větě a nesouhru s orchestrem. (Znělo to, jakoby to „dali“ na jednu necelou zkoušku.) Dirigent Jiří Bělohlávek se zachoval jako profesionál, dělal co mohl, maxima platí i pro orchestr, ale bohužel výsledek byl děsivý. Garrettovy fanynky řvaly nadšením, tleskaly i tam, kde  je to v poučené společnosti projevem nevzdělanosti, ale hudba dostala na frak. Bylo to snad nejhorší sólové  provedení Brucha, jaké jsem kdy slyšel. Jsem pevně přesvědčen, že za Garrettem sedící koncertní mistr Jiří Vodička by koncert zahrál podstatně lépe… Proč byl pozván právě David Garrett a proč naopak není hostem festivalu Struny podzimu se svým aktuálním programem Explosive, dobře vykalkulovanou směsí popu, klasiky, rocku atd., kde působí velmi přesvědčivě a kompetentně, jsem nepochopil.     

Naštěstí v klasickém schématu orchestrálního koncertu, předehra – koncert – symfonie, který naše festivaly rozbíjejí spíše sporadicky, hrál prim Antonín Dvořák. Ohromný tah a decentní náladu mělo smyčcové Nokturno H dur, op. 40, B. 47. Šestá symfonie D dur, op. 60, B. 112, pak byla očekávaným a potvrzeným vrcholem večera. Tentokrát sice nebyl orchestr tak přesný jako v provedení na podzim 2013, ale mělo to stejné nadšení, opojné kouzlo, citlivost, energii a homogennost. Pro mě bylo provedení „šesté“ jedním z nejsilnějších okamžiků letošního festivalu Dvořákova Praha.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.