pondělí, 23. březen 2009

Dies, nox et omnia

Napsal(a) 

Manfred Honeck, foto Zdeněk Chrapek Manfred Honeckfoto: Zdeněk Chrapek

Tradiční podvečerní loučení České filharmonie se starým rokem bylo tentokrát v režii Manfreda Honecka . První polovina byla operní, druhá „barbarsky“ kantátová. Na to, že Česká filharmonie není operním orchestrem, byl její Verdi velmi dobrý (předehra k Síle osudu ). Silvestrovský podvečerní koncert měl ovšem jedno stigma: sopranistka Kateřina Kněžíková v den koncertu kvůli fatální indispozici odřekla a pořadatelé si mohli zpívat Orffovo zvolání Dies, nox et omnia (Vše se spiklo proti mně). Koncert by se asi nekonal, kdyby se nepodařilo sehnat Adrianu Kohútkovou , která přijela z Bratislavy! Podala statečný výkon, ale bohužel její Gilda z Rigoletta byla trochu nevýrazná a trpěla větším vibrátem, než je příjemné. Otokar Klein hitovku La donna è mobile z téže opery spíše naznačil. Suverénně se zhostil árie starého Germonta z Traviaty Ivan Kusnjer .

Carmina Burana se dává u nás často a jejím kmenovým interpretem je právě Ivan Kusnjer, který hlasově vypjatý barytonový part zpíval ten večer prý po 223. Orffovo nejznámější dílo nabízí dirigentovi řadu příležitostí pohrát si s frázemi, dynamikou, agogikou a strukturací. Měl jsem pocit, jakoby Manfred Honeck neměl na přípravu dost času, protože dílo odeznělo dost standardně. Výkony České filharmonie, Pražského filharmonického sboru i Kühnova dětského sboru byly dobré, i když mohly být ještě lepší. Co se týká výšek, tak to byla pro sólisty černá středa. Adriana Kohútková je zpívala ostře a opekající se labuti Otokara Kleina se několikrát ani neozvaly. Ivan Kusnjer měl smůlu. Omnia Sol temperat zazpíval tak nádherným mezza voce, jaké jsem do něj ještě neslyšel. Bohužel v Tempus est iocundum mu hlas ve falzetové výšce k mému překvapení selhal. Opět se potvrdilo, že lidský hlas je nejcitlivějším nástrojem a může nás snadno zradit, i když má člověk sebelepší techniku.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.