pátek, 23. březen 2012

Děsně krásnej koncert!

Napsal(a) 

Děsně krásnej koncert!, foto Česká filharmonie Děsně krásnej koncert!foto: Česká filharmonie

Vykřikla korpulentní dáma na jehlových podpatcích, drtíc zákusek. Zhmotnila mi tak některé dojmy ze silvestrovského koncertu České filharmonie , jenž zazněl 31. prosince v naplněné Dvořákově síni Rudolfina pod taktovkou Eliahu Inbala . Tvůrci programu s pozoruhodnou vynalézavostí napodobili tradiční vídeňský Neujahrskoncert. Tvář programu dýchala svěžestí musikalischer Geist des 1911 Jahr ... Koncert zahájila programní předehra Antonína Dvořáka Karneval op. 92 . V bouřlivě vířícím tématu Allegra krajních částí perkusní sekce příliš razantním projevem značně přehlušovala ostatní nástrojové skupiny, ale možná to byl záměr dirigenta v duchu novoročních petard – o to konejšivěji působilo půvabně zahrané Andantino con moto střední části. Romance f moll pro housle a orchestr op. 11 Antonína Dvořáka je přepracovanou verzí 2. věty nepříliš známého Smyčcového kvartetu op. 9. Zdánlivě snadná a lyricky éterická skladba nemilosrdně odhalí tónové kvality a představivost každého houslisty. Původem lotyšská houslistka Baiba Skride (1. cena Soutěže královny Alžběty 2001) zpívala její tóny v kouzelně něžných odstínech a filharmonici se jim okamžitě a citlivě přizpůsobili. Medově sametový zvuk stradivárek zapůjčených Gidonem Kremerem jako by hladil a hojil duši. Následující Dvořákova Humoreska č. 7 op. 101 Antonína Dvořáka je psaná původně pro klavír. Všemožnými úpravami a jejich omíláním bohužel často ztrácí svůj půvab a lesk. Její orchestrální transkripce je i tak velmi zdařilá, avšak dirigent zvolil ukolébávající tempo siesty parného lázeňského odpoledne. Na závěr první poloviny koncertu zazněly Cikánské melodie pro housle a orchestr op. 20 Pabla de Sarasateho. Ohnivě romantická houslistická lahůdka v rukou Baiby Skride nabídla nebývale bohatou paletu improvizační invence. Bohužel rafinované nuance houslistky dirigentova taktovka ne vždy včas či adekvátně podpořila. Druhá část koncertu byla uvedena populární předehrou k operetě Netopýr Johanna Strausse. Promenádní elegance hudby vídeňského krále valčíků sice mnohým přijde překonaná či prázdná, ale pořád má značné a vděčné publikum. Takové obecenstvo na tomto koncertě převažovalo a zjevně bylo uspokojeno. Otázkou může být, musí-li to být v Rudolfinu a s Českou filharmonií. Stejného úspěchu se v závěru koncertu dostalo i nejproslulejšímu Straussovu valčíku Na krásném modrém Dunaji. Mezi těmito dvěma Sacher dortíky zahořela iberským temperamentem Sarasateho Koncertní fantazie Carmen pro housle a orchestr op. 25. Jiskřivě virtuózní skladba je plná krkolomné houslové ekvilibristiky, která se pod prsty Baiby Skride oslnivě rozzářila – závratné tempo finále snad překonávalo rychlost zvuku. Bohužel dirigentova gesta opět tempovým a dynamickým nuancím sólistky nestačila. Nicméně přesto nadšení posluchači byli odměněni Uherským tancemPochodem Radeckého v důstojně rozvážných tempech, doprovázených rytmickým potleskem. Provedení koncertu bylo bezděčnou symbolikou současného novoročního očekávání – přineslo radost i zklamání. Radost svým uměním rozdávali filharmonici a brilantní houslistka Baiba Skride, zklamání přinesla taktovka Eliahu Inbala a dramaturgie programu.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.