Vykřikla korpulentní dáma na jehlových podpatcích, drtíc zákusek. Zhmotnila mi tak některé dojmy ze silvestrovského koncertu České filharmonie , jenž zazněl 31. prosince v naplněné Dvořákově síni Rudolfina pod taktovkou Eliahu Inbala . Tvůrci programu s pozoruhodnou vynalézavostí napodobili tradiční vídeňský Neujahrskoncert. Tvář programu dýchala svěžestí musikalischer Geist des 1911 Jahr … Koncert zahájila programní předehra Antonína Dvořáka Karneval op. 92 . V bouřlivě vířícím tématu Allegra krajních částí perkusní sekce příliš razantním projevem značně přehlušovala ostatní nástrojové skupiny, ale možná to byl záměr dirigenta v duchu novoročních petard – o to konejšivěji působilo půvabně zahrané Andantino con moto střední části. Romance f moll pro housle a orchestr op. 11 Antonína Dvořáka je přepracovanou verzí 2. věty nepříliš známého Smyčcového kvartetu op. 9. Zdánlivě snadná a lyricky éterická skladba nemilosrdně odhalí tónové kvality a představivost každého houslisty. Původem lotyšská houslistka Baiba Skride (1. cena Soutěže královny Alžběty 2001) zpívala její tóny v kouzelně něžných odstínech a filharmonici se jim okamžitě a citlivě přizpůsobili. Medově sametový zvuk stradivárek zapůjčených Gidonem Kremerem jako by hladil a hojil duši. Následující Dvořákova Humoreska č. 7 op. 101 Antonína Dvořáka je psaná původně pro klavír. Všemožnými úpravami a jejich omíláním bohužel často ztrácí svůj půvab a lesk. Její orchestrální transkripce je i tak velmi zdařilá, avšak dirigent zvolil ukolébávající tempo siesty parného lázeňského odpoledne. Na závěr první poloviny koncertu zazněly Cikánské melodie pro housle a orchestr op. 20 Pabla de Sarasateho. Ohnivě romantická houslistická lahůdka v rukou Baiby Skride nabídla nebývale bohatou paletu improvizační invence. Bohužel rafinované nuance houslistky dirigentova taktovka ne vždy včas či adekvátně podpořila. Druhá část koncertu byla uvedena populární předehrou k operetě Netopýr Johanna Strausse. Promenádní elegance hudby vídeňského krále valčíků sice mnohým přijde překonaná či prázdná, ale pořád má značné a vděčné publikum. Takové obecenstvo na tomto koncertě převažovalo a zjevně bylo uspokojeno. Otázkou může být, musí-li to být v Rudolfinu a s Českou filharmonií. Stejného úspěchu se v závěru koncertu dostalo i nejproslulejšímu Straussovu valčíku Na krásném modrém Dunaji. Mezi těmito dvěma Sacher dortíky zahořela iberským temperamentem Sarasateho Koncertní fantazie Carmen pro housle a orchestr op. 25. Jiskřivě virtuózní skladba je plná krkolomné houslové ekvilibristiky, která se pod prsty Baiby Skride oslnivě rozzářila – závratné tempo finále snad překonávalo rychlost zvuku. Bohužel dirigentova gesta opět tempovým a dynamickým nuancím sólistky nestačila. Nicméně přesto nadšení posluchači byli odměněni Uherským tancem a Pochodem Radeckého v důstojně rozvážných tempech, doprovázených rytmickým potleskem. Provedení koncertu bylo bezděčnou symbolikou současného novoročního očekávání – přineslo radost i zklamání. Radost svým uměním rozdávali filharmonici a brilantní houslistka Baiba Skride, zklamání přinesla taktovka Eliahu Inbala a dramaturgie programu.
