Série Debut festivalu Dvořákova Praha byla letos opět informačně zajímavá. Simone Lamsma (1985) jinde sice už debutantkou dávno není, ale v Praze hrála poprvé. Se specifickou akustikou sálu Pražské konzervatoře si poradila dobře. Škoda že měla na programu jen dvě díla a nemohla ukázat jistě široký repertoárový záběr. Dobře zahrála Prokofjevovu Sonátu f moll op. 80 . Bylo v ní hodně technické jistoty, ale málo exprese a ježatosti. Jako protiváhu zvolila Dvořákovy Romantické kusy op. 75 . Odvážné, ve frázování a smykování netradiční, jako celek nepříliš přesvědčivé. Slušným průměrem byl výkon pianisty Roberta Kuleka . Simone Lamsma je nadprůměrnou houslistkou, ale v její věkové kategorii jsem již slyšel zajímavější výkony. V Nizozemí ji prý kritika označuje za „národní poklad“. Dal bych však rozhodně přednost její rodačce Janine Jansen. (lub)
Luboš Stehlík
Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.