Pozvání mexického tenoristy Davida Lomeliho , další program ve volné řadě pražských galakoncertů pěveckých hvězd pořádaných agenturou Nachtigall Artists, přivedlo (17. 3.) před publikum do hlediště Státní opery Praha osmadvacetiletého pěvce, který je na samém začátku umělecké dráhy – kariéry určitě mezinárodních rozměrů, s nejvyšší pravděpodobností v podobě výjimečně stoupající křivky. Slyšeli jsme mladý lyrický hlas, který se v nejznámějších operních áriích (Nápoj lásky , Rigoletto , Faust ) ve srovnání s nejlepšími světovými interprety ještě trochu hledá, hlas, který však už získal značnou jistotu a který současně má i slyšitelný potenciál také pro dramatičtější úlohy. Této dravější a naléhavější polohy s jistotou dosahuje v žánru zarzuely. Lomeli vyhrál v roce 2006 Domingovu soutěž Operalia, a to v kategorii opera i v kategorii zarzuela. Několik čísel z tohoto typicky španělského zpěvoherního žánru na koncertě zazpíval a dosáhl v nich, zejména v ukázce z Canovy Luny , k hranicím strhujícího výrazu, vášnivého i bolestného. Právě v těchto číslech byla nejlepší rovněž Severočeská filharmonie Teplice , kterou Charles Olivieri Munroe vede se značným sebevědomím. Lomeli se postupně plně rozezpíval, a když v přídavku definitivně napjal hlas ke slavnému a (velmi pěkně zazpívanému) „Vincero!“ z Pucciniho Turandot, už se zcela ztratilo tremolo, které se na počátku večera trochu ozývalo. V podstatě rovnocennou partnerkou byla Lomelimu slovenská sopranistka Eva Hornyáková . Své navazující árie a následný duet z prvního dějství Bohémy p řed přestávkou obdařili oba (a zejména pak společně) takovou porcí málokdy při podobné příležitosti vídaného bezprostředního a přirozeného mladistvého hraní, že proměnili koncert v uvěřitelnou scénu ze života.
