Symfonický orchestr FOK zahrál před dlouhým americkým turné v Praze s Petrem Altrichterem (5. 1.) standardní program, tvořený Dvořákovou Novosvětskou a Chopinovým 2. klavírním koncertem . Ze značně tradiční sestavy vyčnívaly dva momenty - premiéra skladby pro žesťové a bicí nástroje s názvem Ottonia , 61. opusu skladatele Pavla Slezáka, a osoba pianistky Navah Perlman . Zatímco novinka svou invencí, sazbou ani stylem nijak mimořádně nezaujala a v paměti bohužel nezanechala žádný dojem, sólistka svým příjmením nemohla nevzbudit zvědavost. Podle dostupných informací je skutečně dcerou houslisty Itzhaka Perlmana. Hrála spolehlivě, oduševněle. Ve skladbě zazněly uspokojivě oba výrazové a pocitové póly - vzdušnost a lehkost, to u pianistky, i romantický patos, to v doprovodu, místy ovšem až moc obtěžkaném. Dvořákovu 9. symfonii vyložil dirigent obvyklým způsobem, jen v několika detailech slyšitelně inovovaným. Sem patřila například velmi volně zahraná introdukce první věty a značné zrychlení v jejím závěru, ozvláštněná zpomalená epizoda ve třetí větě a skutečná ráznost finále. Ukázalo se ovšem, že ve zvukové kráse má těleso rozhodně rezervy, a to ne pouze v nakřáple znějících hornách.
Zveřejněno v
Kritiky
Označeno v
Petr Veber
Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.
