PRAHA
Studiový projekt Národního divadla v Kolowratském paláci, obsahující dvě moderní komorní opery, je nesporně zajímavý, nicméně už jedna z prvních repríz (1. 3.) ukázala, že Čtyřnotová opera Toma Johnsona je docela zábavná, a proto lépe navštívená, a že následující monodrama Médium od Petera Maxwella Daviese je kus skutečně výstřední a výlučný – hrál se už totiž pro pouhých šestnáct zbylých diváků.
Čtyřnotová opera je hříčka, v níž pěvci za doprovodu klavíru popisují, co právě dělají a budou dělat, co učinili, co zazpívají atd. Vtip je v tom, že hudebně je vše, včetně dvoj-, troj- a čtyřzpěvů, postaveno skutečně na čtyřech tónech, aniž by to posluchač musel nutně vnímat jako omezení. Ve vynalézavé režii Ondřeje Davida se Lívia Venosová , Tereza Chyňavová , Václav Lemberk , Aleš Hendrych a Vojtěch Šafařík skutečně i přes neobvyklost úkolu uplatnili jak ve vlastním „přezpívání“ partů, tak ve stále přítomných zcizujících činech. Z pozice diváka lze po celou dobu ze zdravého odstupu sledovat napětí mezi autorovým odhalováním „karet“ a jejich ukrýváním. Posluchač si v žádném okamžiku ovšem není jistý, jestli už už nenastal okamžik, kdy by měl přece jen vstoupit do hry a říci – dost, tohle už je ztráta času. A právě toto napětí nese hodinové představení v ještě únosné délce až do konce.
Médium je pak příležitostí pro jedinou sólistku, která bez doprovodu musí zcela sama utáhnout více než půlhodinový sled do sebe zahleděných proměnlivých výstupů, emocionálně poměrně vypjatých. Stanislava Jirků v tom byla – nekryta ničím, pár kroků před diváky – vokálně i herecky jistá a výborná. Po celou dobu si udržela potřebné soustředění sama na sebe, s publikem jako by vlastně nepočítající. Monolog sleduje psychické stavy jakési rozpolcené osoby, která hledá útočiště v imaginární postavě svého ochránce, milence a otce svého nemanželského dítěte, jehož se bojí i štítí, ale jemuž se s rozporuplnou směsicí odporu a uspokojení nakonec s výkřikem „Ty prasáku…“ za bílou plentou oddá. Je to sugestivní, ale celé svou vypjatou hysterií nakonec v podstatě hnusné, cizí a zbytečné.
