čtvrtek, 1. leden 2015

Čtyřicetiletý Sukův komorní orchestr

Napsal(a) 

Sukův komorní orchestr Sukův komorní orchestr

Svoje čtyřicetiny oslavil Sukův komorní orchestr  (SKO) 17. 12. 2014 na koncertu v sále Martinů pražské HAMU překvapivě netradiční dramaturgií. Centrem první poloviny večera  bylo kvalitní provedení raného  Mendelssohnova Koncertu pro housle, klavír a smyčcový orchestr. Symbolický i skutečný prim držel umělecký vedoucí SKO  Martin Kos, jenž se přímo mazlil se svými houslemi a dovedl vykouzlit zajímavé detaily. Jeho bratr, pianista Štěpán Kos, mu celkem zdařile sekundoval. Bohužel jeho velkou snahu srazilo plně otevřené křídlo klavíru. Tvrdý zvuk pak byl tak hutný, že často všechno překryl. Škoda, mohl to být vrchol večera. Ouverturu v podobě prezentace synů Martina Kose – Lukáše a Matouše – v Šostakovičově Preludiu, Valčíku a Gavottě pro dvoje housle a klavír chápu jako hrdou vizitku pokračující rodinné tradice, školní provedení Mozartova Ronda A dur KV 386 dvanáctiletou Terezou Semerádovou jsem pak nepochopil vůbec. Možná z nich jednou budou výborní hudebníci, třeba i sólisté, ale do toho mají hodně daleko a na koncertu tohoto typu „školní besídka“  nepatří.

Naštěstí koncert pokračoval, sice přídavkovou, místy až „limonádovou“, ale velmi kvalitně provedenou druhou částí. Skvěle se představili vedle Martina Kose (Elgar) další členové SKO – Dana Truplová (Albinoni), Jakub Janský (Piazzolla), David Havelík (Rubinstein), skvělý Karel Untermüller (Narita). Trochu pod míru vkusu mi přišlo jen podivné aranžmá Bachova Airu kontrabasistou Tomášem Vybíralem. Vše bylo decentně zarámováno jiskřivou prezentací Andante z erbovní Sukovy Serenády Es dur a Dvořákova Valčíku D dur. SKO  hrál celý večer koncentrovaně a potvrdil mi, že právem patří mezi přední domácí komorní orchestry. Byl to pěkný večer, ale jsem rád, že na „normálních“ koncertech  svého pražského abonentního cyklu hraje má SKO vyšší dramaturgické ambice.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.