Vlámská bouře
Nápad přinést kvalitní hudbu v kvalitním provedení mimo hlavní kulturní centra a objevná dramaturgie – to jsou hlavní devízy Mezinárodního hudebního festivalu 13 měst Concentus Moraviae (5. 6. – 2. 7.). Na zmíněný nápad, který stál před deseti lety u počátků festivalu, možná mnozí pohlíželi se skepsí, nicméně čas ukázal jeho oprávněnost a smysl. Pokud jde o dramaturgii, od skromných začátků prošla zejména v posledních letech výrazným vývojem a leckterému hudebnímu festivalu u nás (tradiční velké brněnské hudební svátky nevyjímaje) by mohla sloužit jako příklad.
Letošní jubilejní 10. ročník festivalu přinesl tentokrát téma Migrace-emigrace: cizinci v evropských hudebních dějinách od středověku do raného romantismu. U jeho zrodu stála dramaturgyně a cembalistka Barbara Maria Willi , která se už před třemi lety podílela na mimořádně zdařilém festivalovém ročníku, když propojila zajímavé téma (Morava a Vídeň v období baroka a klasicismu) s účastí špiček v oboru historicky poučené interpretace. Ani letos nezůstala své dramaturgické pověsti nic dlužna. Svědčí o tom také speciální festivalová řada nazvaná Vlámská bouře – projekt, který svou koncepcí a rozsahem představuje u nás ojedinělý počin. Jednak představil unikátní, v běžné hudební praxi u nás víceméně opomíjený odkaz historické epochy, která se nesla ve znamení franko-vlámská polyfonie, jednak k její prezentaci přizval přední současné vlámské soubory a sólisty doplněné dvěma domácími tělesy. Na devíti koncertech se tak postupně prezentovaly ansámbly Collegium Vocale Gent, Capilla Flamenca, Bl!ndman, Huelgas Ensemble, Societas Incognitorum, Capella Regia Praha a sólista Jos van Immerseel , který kromě vlastního recitálu koncertoval také společně s Barbarou Marií Willi .
Největší pozornost na sebe soustředil oficiální zahajovací večer projektu, jehož protagonistou se stal proslulý soubor Capilla Flamenca , specializující se na interpretaci vlámské polyfonie. V jedinečném prostředí baziliky Porta coeli v Předklášteří u Tišnova (22. 6.) uvedl program originálním způsobem propojující mše J. Despreze, P. de la Rua a J. Obrechta, jejichž společným jmenovatelem je slavná píseň L'homme armé , zpracovaná v řadě polyfonních mší 15. a 16. století jako výraz tehdejšího boje křesťanů proti Turkům. Prostřednictvím kvarteta pěvců v obsazení kontratenor, tenor, baryton, bas a za podpory dalšího belgického pěveckého souboru Psallentes ožila polyfonní hudba s nebývalou intenzitou, sílou a přesvědčivostí. Večer tak jen plně potvrdil vynikající pověst, která soubor Capilla Flamenca provází.
Jos van Immerseel není českému publiku neznámý. Na festivalu Concentus Moraviae vystoupil již před třemi lety v roli dirigenta a klavíristy, tentokrát prezentoval své klavírní umění mimo jiné sólovým recitálem sestaveným z vybraných Beethovenových klavírních sonát doplněných o dvě skladatelova klavírní ronda (23. 6., Rájec-Jestřebí). Program měli posluchači možnost slyšet v provedení na kladívkový klavír. Skvostný, mimořádně barevný a kultivovaný zvuk nástroje z počátku 19. století z dílny Michaela Rosenbergera propůjčil Beethovenovým skladbám zcela jinou zvukovou kvalitu a atmosféru, jež vynikly zejména ve volných částech. Rušivě nicméně působily technické nepřesnosti a snad až přílišná rozevlátost ve výrazu, v níž se místy ztrácely jednotlivé fráze i celková forma.
Saxofonové kvarteto Bl!ndman nabízí velmi osobité a neotřelé pojetí polyfonní hudby 12. – 16. století. V programu festivalu se objevilo hned dvakrát. Jeho vystoupení na nádvoří zámku v Náměšti nad Oslavou (25. 6.) přineslo nesmírně příjemné osvěžení, které ocenili jak hudební fajnšmekři, tak běžné publikum. Sympatická čtveřice hudebníků zařadila do programu mimo jiné skladby Leonina, Perotina, Ockeghema, J. S. Bacha, ale nechyběla také díla současných tvůrců Thierryho De Mey, Steva Reicha nebo uměleckého vedoucího souboru Erica Sleichima . Ať už však Bl!ndman hráli skladby 12. či 20. století, všechny spojovala neskrývaná radost z tvoření i z možnosti podělit se o ni s posluchači. A ti také interpretační umění souboru náležitě ocenili.
Hudbou dvou velikánů pozdní renesance Philippa de Monte a Orlanda di Lasso přispěla do programu Vlámské bouře také Capella Regia Praha s uměleckým vedoucím Robertem Hugem (27. 6., Lysice). Monteho Missa La dolce vista a dva Lassovy žalmy De profundis clamavi a Domine exaudi orationem meam představovaly značně obtížný program, s nímž se soubor vyrovnal celkově velmi dobře, byť zejména druhá polovina večera (Lasso) byla poznamenána únavou a také technickými nepřesnostmi. Příjemným překvapením byl však výkon sopranistky Hany Blažíkové , jejíž čistý hlasový projev ideálně souzněl s typem programu.
Byla-li výše zmíněna dramaturgická výjimečnost festivalu, pak nelze než ji vyzdvihnout i v případě projektu Vlámská bouře. Vzhledem k jeho specifičnosti a posluchačské náročnosti možná neoslovil nejširší publikum, jako by tomu bylo například u hudby jiných období. O to více a právě proto je třeba ocenit odvahu a ambice pořadatelů přijít s projektem, jehož primárním cílem není jen sázka na jistotu v podobě efektních a praxí již mnohokrát prověřených titulů. (sva)
Double start
Zahájení festivalu připadlo letos na Slavkov u Brna (5. 6.). Výročí slavné bitvy se promítlo do odpoledního programu – zároveň oficiálního začátku festivalu -, jehož vrcholem byla unikátní skladba pro sólové cembalo Die schlacht bei Austerlitz (Bitva u Slavkova ) moravského autora Gottfrieda Riegera (1764 – 1855). Programního díla se s gustem zhostil Václav Luks , který před každou částí oznamoval její název. Publikum se tedy mohlo zcela vědomě bavit třeba zvukomalebně vyjádřeným Vpádem Rusů , jízdami na koních, vtipným odstíněním pochodů, palby a podobně. (Dílo bylo navíc při této příležitosti vydáno v pečlivé edici Františka Malého.) Sólově se v zámecké kapli zaskvěla i harfistka Jana Boušková (Sonáta Es dur F. A. Rösslera-Rosettiho). Spolu s cembalistou provedli Dusíkovy (Duo Es dur , Duettino č. 1 C dur ) a Boildieuovy skladby (Duo č. 2 ), v nichž byla „paní situace“ především harfistka. Teprve čas ukáže, zda se nová spolupráce mezi dvěma tak výraznými osobnostmi rozvine do stoprocentně jisté podoby.
Slavnostní zahájení v historickém sále slavkovského zámku patřilo francouzskému souboru Ensemble Clément Janequin . Program „Palácové radovánky, ale také lahůdky“ byl pojat palindromicky, takže druhá polovina večera byla zrcadlovým odrazem – někdy 
navíc obráceným – té první. Například píseň O krásném ňadru – O ošklivém ňadru , Hon na zajíce – Hon na jelena . Soubor pro navození atmosféry seděl u podlouhlého stolu, kam při druhé půlce koncertu přibyly sklenice s vínem, z nichž umělci s úsměvem upíjeli. Rozverné franko-vlámské 16. století písně (Janequin, Clemens non Papa, Tylman Susato a další) na téma lásky, lovů a hodování byly ozvláštněny motivem smrti (např. Josquinův Nářek nad smrtí Johanna Ockeghema ) a víry (modlitba před a po jídle). I zde bylo možno pokochat se zvukomalbou, které interpreti nezůstali nic dlužní (třeba napodobování štěkotu psů). Zábavě v dokonalém interpretačním balení kraloval kontratenorista, umělecký vedoucí ansámblu a nepřehlédnutelná osobnost Dominique Visse . Jedinou vadou na této kráse byla absence textů písní, čímž byli posluchači připraveni o mnohé a odkázáni skutečně pouze na zvukomalbu. (din)
Krásné barvy starých dechů
Mezi monumentálními obrazy Muchovy Slovanské epopeje na zámku v Moravském Krumlově zněla 9. 6. křehká a zároveň vitální hudba druhé poloviny 18. a počátku 19. století v podání Ensemble Nachtmusique . Sexteto složené ze dvou klarinetů, dvou fagotů a dvou lesních rohů přiblížilo posluchačům jednotlivé staré nástroje jak slovním výkladem, tak především skladbami. Londýnský Bach, Kramář, Beethoven, Rössler-Rosetti a Mozart jsou skladatelé jen několika desetiletí, přesto však program nevyzněl fádně, a to z několika důvodů. Umělecký vedoucí Eric Hoeprich , který hraje na klarinet mimořádně zpěvným tónem, dbá na perfektní souhru (i v dost rychlých tempech) a také na porozumění hudbě – každá nota ve skladbě měla svůj význam. V interpretaci souboru zaujala plastická dynamika mnohem výraznější než běžně (místy se objevily trochu „boule“). Vynikly hlavně barvy starých nástrojů ve všech polohách, přitom každý měl ještě jiné zabarvení, což znělo v unisonu o to zajímavěji. Ensemble Nachtmusique přinesl na moravskokrumlovském koncertě mimořádný zážitek, který se hned tak neslýchá.
Je jen škoda, že jubilejní 10. ročník festivalu, který se prezentuje jako jeden z nejrenomovanějších u nás, nevěnuje větší pozornost tiskovým materiálům, konkrétně korekturám a redakci programových textů. (jan)
Nářky i naděje
Napjatě očekávané vystoupení hvězd, Magdaleny Kožené a souboru Musica Antiqua Köln dopřál festival publiku hned dvakrát (29. 6. Kroměříž, 30. 6. Křtiny) – druhý z nich bude zaznamenán na DVD. Koncert vyrůstající z motivu nářku, známého z desky Lamento, představil pěvkyni v jedné z jejích nejpůsobivějších poloh. Křtinský kostel Jména Panny Marie naplnily trýznivě bolestné tóny zhrzené ženy (Monteverdiho Lamentace Arianny ), kajícího se hříšníka (Ach, dass ich Wasser g'nug hätte J. Christopha Bacha) a pokání, které ústí do naděje (kantáta Mein Herze schwimmt im Blut J. S. Bacha). Instrumentální části doplnily mozaiku o anonymní Fantazii na nářky Orfeovy z roku 1650 a Biberovy Balletti lamentabili a 4 .
Pěvkyně vykreslila škálu smutku svým charakteristickým způsobem. Detailní drobnokresbou vedla publikum tón po tónu všemi zákoutími předložených emocí, které zakódovala především do perfektní práce s hlasem. Opuštěná žena nepřestala být v jejím podání ženou silnou, která i v utrpení dokáže míru tryskajících, nikoli „vyhřezlých“ citů ovládat. Hříšník, činící pokání, nepostrádal v podobě Kožené pokoru a neodmítal světlo naděje.
Instrumentalisté v čele s Reinhardem Goebelem své proslulé kvality ztvrdili jak samostatným projevem, tak v citlivé spolupráci se sólistkou. Potěšitelné bylo zjištění, že ani hvězdy nejsou stroje a jejich intonační čistotu může sem tam „zradit“ proměnlivá teplota chrámového prostoru. Co zradit nemůže, je muzikálnost té nejvyšší úrovně.
Festivalu slouží ke cti, že tento koncert opatřil texty v originálním znění i českým překladem. (din)
