Collegium Marianum, Musica Florea

Collegium Marianum zná pražské obecenstvo nejen jako organizátora Letních slavností staré hudby, které na evropsky srovnatelné úrovni každé léto nabízejí řadu setkání se špičkovými světovými specialisty na historicky poučenou interpretaci nejen starší hudby, ale v poslední době i činoherní tvorby (z loňské dramaturgie připomeňme alespoň Molièrova Lékaře proti své vůli ve Státní opeře a vystoupení Philippa Jarousského ve Smetanově síni). Collegium však také pravidelně pořádá vlastní, hojně navštěvované koncertní cykly, rozdělené do jarních a podzimních/zimních měsíců, vesměs situované do někdejšího knihovního sálu svého sídla, bývalého staroměstského kláštera servítů, přiléhajícího ke kostelu sv. Michala. Jarní část letošního cyklu Barokní podvečery začala 8. 3. výjimečně v Zrcadlové kapli Klementina pořadem „Per il Santo sepolcro“ , sestaveným ze skladeb, které by bylo možné provést u Božího hrobu, v baroku pravidelně stavěného ve velikonoční době v kostelích: předehry k oratoriu Maddalena ai piedi di Cristo Giovanniho Bononciniho, Stabat Mater v Německu působícího Giovanniho Benedetta Plattiho, introdukce a arie ‚Chi ravvisa l‘innocenza‘ z Caldarova oratoria Il Re del dolore (v Praze provedeného v roce 1723, rok po vídeňské premiéře) a arie Mache dich, mein Herze, rein z Bachových Matoušových pašijí . Vážný charakter zachoval program i v instrumentálních skladbách – Fuxově Ouverture no. IV in g a Bachově Triu in G , BWV1038, odlehčených jen v rychlých a tanečních částech. Sólistou večera byl výborný basista Jan Martiník ; v instrumentálním souboru Collegia Mariana působí prvotřídní mladí čeští i zahraniční hudebníci. „Kosmopolitní“ charakter souboru má řadu výhod – mimo jiné i nový pohled na známá díla (tentokrát to platilo zejména o Bachově Triu , které tu zaznělo v neobyčejně svěžím podání, s jakým se na domácí scéně lze setkat u těch, kdo mají zkušenosti s moderním pojetím interpretace starší hudby, zbaveným romantického balastu). Bach tady figuroval ne jako nedostupný „titán“, nýbrž „jen“ jako hudebně mimořádně talentovaný člověk a výtečný, ve své době však nikoli osamocený komponista; dramaturgie zbytku večera, jejímž autorem byla umělecká vedoucí Collegia Mariana, vynikající flétnistka Jana Semerádová, byla důkazem toho, že hudební barok skýtá nepřeberné možnosti výběru i jiného kvalitního repertoáru.

Tak jako všechny koncerty Collegia Mariana se i tento vyznačoval jak vysokou uměleckou profesionalitou, tak příjemnou atmosférou. Na pořadu dalších koncertů byli bratři Bachové (Johann Christian a Carl Philipp Emanuel; galantní tvorba dvora Bedřich Velikého, 26. 4.), následovat budou: Pařížská čtyřka (Telemannovy kvartety pro pařížské virtuosy, 17. 5.), bachovský a telemannovský večer In media vitae (kantáty a instrumentální koncerty; 11. 10.), Les nations (Couperin a Philidor; 15. 11.) a dva prosincové programy: adventní Wesele spiwegme (Zelenka, Reichenauer a písně z Božanova kancionálu; 13. 12.) a Vánoce v barokní Praze (Sehling, Brentner a jezuitská školská hra „Pastores ad Bethlehem“; 27. 12.). Je na co se těšit: v rámci pražského kulturního dění jde o jeden z nejlépe připravených hudebních projektů, který zaslouženě přitahuje stále větší množství publika.

Přesně totéž platí i o 7. festivalovém cyklu souboru Musica Florea , který se k letošním mendelssohnovským oslavám připojil 13. 3. v Českém muzeu hudby způsobem skutečně neobvyklým: výběrem ze skladatelovy mladistvé tvorby. Na programu byly Sinfoniesatz in C a Sinfonia no. 10 in F , obojí z roku 1823, Sextet pro klavír, housle, dvě violy, violoncello a kontrabas op. 110 (1824) a klavírní Rondo capriccioso in E, op. 14, komponované v roce 1830. S výjimkou poslední skladby tedy díla, která Mendelssohn napsal ve věku čtrnácti a patnácti let – přesto podivuhodně zralá, vybízející k opakovanému poslechu a zamyšlení nad kvalitou těchto v podstatě salonních kompozic, původně určených k provozování na nedělních koncertech, které pořádali autorovi rodiče (původní účel jejich vzniku naznačuje i klavírní part v Sinfonii no. 10 ). V dokonalé interpretaci Markem Štrynclem řízené Musicy Florey, která se představila v malém obsazení (dvoje housle, dvě violy, violoncello a kontrabas) a výborné mladé pianistky Petry Matějové , která hrála na kopii kladívkového klavíru vídeňské firmy Anton Walter, postavené americkým výrobcem Paulem McNultym s dokonalým porozuměním pro zásadně odlišnou stavbu a zvukové kvality nástroje. Stejně jako koncert Collegia Mariana se i tento večer stal jedním z mimořádných zážitků letošní sezony. Příští koncerty cyklu se budou konat 28. a 29. května. Na programu bude Gluckova La Danza : další příspěvek do současného proudu znamenitých domácích produkcí starší hudby, který (na rozdíl od svých předrevolučních začátků) postupuje kupředu takovou rychlostí, že ho už téměř nelze sledovat.

Sdílet článek: