Co to je DOP

DOP, nebo-li Dětská opera Praha , vystoupila v závěru Pražského jara s programem z díla Benjamina Brittena (Kominíček ) a Hanse Krásy (Brundibár ). Tento úspěšný dětský ansámbl má na svém kontě již deset let umělecké práce pod vedením Jiřiny Markové , sólistky Národního divadla a profesorky zpěvu na Pražské konzervatoři. Historie souboru se odvíjela od existence pražské Školy hudby a zpěvu v Týnské ulici, kde se jednoho dne rozhodli nastudovat pěvecky i herecky Telemannovu kantátu Kantor a žáci . Po jejím provedení v Divadle na Palmovce začaly děti nadšeně prosazovat myšlenku dalšího pokračování v jevištní práci. Z původních 20 členů se skupina rozrostla na dnešních 65 a začala éra pilných zkoušek a dokonce spolupráce s Národním divadlem i Českým rozhlasem na společných projektech.

V současnosti pracuje přípravka dětí od tří let, jevištní zpěváci začínají obvykle v sedmi, nejvíce je jich 12-13letých, ale někteří zůstávají až do 20 let. Zkoušky jsou dělené, část přípravy je věnována hudební složce (notám, zpěvu), další pak pohybu. Díky spolupráci s choreografem J. Kotěšovským z Laterny magiky se děti učí herecké etudy a pantomimické kreace. Samozřejmě se piluje i jevištní mluva. Každé dítě má za povinnost chodit na sólový zpěv, repertoár je náročný a je nutno hlídat, aby nedošlo k předčasné únavě hlasu. Aniž by dělala výzkumy na školách, Dětská opera Praha má pro svou popularitu stále zajištěnou řadu nových zájemců.

Vědomí pružné propojenosti uměleckých disciplín vedlo Markovou k hledání vhodných spolupracovníků, ke spojení mladých lidí se zkušenými profesionály. A tak Dětská opera spolupracovala se sbormistrem Milanem Malým, nyní jeho žezlo převzala Zuzana Marková. Kotěšovský s dětmi nacvičil pohybově Mozartovu Malou noční hudbu , Polonézu z Rusalky a mnoho dalších.

„Zejména při dvoutýdenním soustředení na Orlíku věnujeme mnoho času etudám na vážnou hudbu,“ říká Jiřina Marková. „Hrajeme si třeba Beethovena, Mozarta, Dvořáka a zkoušíme vlastní fantazii dětí. Domnívám se, že fantazii je třeba podněcovat a rozvíjet zejména dnes, kdy ji sledování různých stereotypních televizních seriálů spíše ubíjí. Někdy se snažíme podněcovat představivost dětí, aniž by to tušily. Tak například hrou: řeknu několik slov typu propisovací tužka, metronom, nota, tank, sako, brýle a ony na to mají udělat básničku, zatančit etudu, nebo složit písničku.“

Jako profesorka konzervatoře Marková dobře ví, jak mohou mít mladí lidé v patnácti letech poškozené hlasy, jsou-li nadměrně zatěžovány. Proto vnímá jako svůj prioritní úkol najít vhodný repertoár, dobře zpívatelný dětmi. Současný repertoár ansámblu je velmi obsáhlý, představuje sedm natočených CD, a to v češtině i cizích jazycích. Některá díla si těleso upravovalo. Vedle vlastních oper nastudovali například Janáčkovy Královničky , Martinů Petrklíč nebo Otvírání studánek , kde i prózu říkají děti a mohou se tedy uplatnit i mutanti. Z mozartovských oper byla vybrána sóla a sbory, které lze s dětmi realizovat a v pásmu je provází skladatelova korespondence. Z Dvořáka byly herecky zpracovány Moravské dvojzpěvy . Pak se začali ozývat i soudobí skladatelé a přes počáteční obavy se spolupráce s nimi ukázala jako velmi podnětná.

V bytě Jiřiny Markové je halda různých operních partitur současných autorů, ze kterých se hledají ty nejlépe realizovatelné. Jednou z prvních byly Rychlé šípy E. Zámečníka (zazněly na Pražském jaru), Karkulka J. Boháče, triptych Hry J. F. Fišera (Divadlo Kolowrat), Bylo nás pět P. Trojana (Pražské jaro) a Ejmovic Rézinka B. Váchala. Nedávno s oubor přichystal obnovenou premiéru muzikalové dětské show The Angels (Andílci) L. Hurníka. Zpěváky doprovází nahrávka velkého symfonického orchestru, natočená pod taktovkou J. Kučery, do které zpívají živě. Libreto napsal J. Čenský a opera obsahuje jak klasické tak moderní prvky, včetně rapování. Na mnoho nového repertoáru upozornil podle Markové ředitel České filharmonie Václav Riedlbauch, který projektu Dětské opery fandí. Všechny realizace nelze vyjmenovat, připomeňme ještě Rozmarnou kantátu J. Málka, kterou soubor připravuje pro hudební provedení i scénu, zvažuje se i provedení opery Ogaři J. Křičky.

V kategorii dětské opery existuje několik dalších klasických titulů. O Hindemithově opeře Stavíme město zatím ansámbl jen uvažuje, pro její krátkost by ji musel kombinovat s jiným podobným dílem. Kolotoč Václava Trojana se měl před několika lety dělat ve spolupráci s Národním divadlem, ale pro příliš velký sbor a velký orchestr se zdál být pro Dětskou operu příliš velkým soustem. Nástrojový doprovod oper jde od klavíru po instrumentální soubory tak velké a tak malé, aby je děti mohly přezpívat. Hráči jsou obvykle stálí členové orchestrů, realizují úpravy i originální verze partů (například v Krásově Brundibáru ). K stabilním úspěchům Dětské opery patří i nastudování Rybovy mše Hej mistře, vstaň bystře ve verzi pro dechový kvintet a varhany. Hraje se již deset let v kostýmech, kulisách a s prózou, upomínající české tradice. Letos na vánoce ji například uslyšíme ve Stavovském divadle.

Dětská opera Praha je úspěšná i proto, že má tak dynamickou a aktivní ředitelku. Jiřina Marková kromě svých hlavních profesí stačila zorganizovat pět ročníků Pražského pěvce pro děti od osmi let výše (v porotě zasedá i tanečník V. Harapes a foniatrička Mudr. Vydrová a významní operní pěvci). Již dva roky vede Pedagogické kursy pro učitele zpěvu, realizuje cesty do zahraničí. Dětská opera tak účinkovala v Německu, Rakousku, Paříži, několikrát hostovala v Bayreuthu, vyjela si do vzdáleného Aichi na japonské Expo, v červenci zavítala s Krásovým Brundibárem do italské Bologne na festival ISME. J. Marková napsala spolu s A. Novotnou knihu Opera nás baví s obsahy oper a vysvětlivkami, přizpůsobenými dětskému vnímání. Vedle toho řeší Marková dlouhodobý praktický problém s financemi – podařilo se jí získat podporu Magistrátu hl. m. Prahy a občas dostane sponzorské dary od rodičů. A to všechno proto, že je potřeba, „aby zpěv v České republice dále vzkvétal a nezanikl pod vlivem všech těch Superstar a reklam, které jsou stále ve větší oblibě. Aby mládeži zůstala schopnost zpívat přirozeným způsobem, i když za tím stojí kus práce.“ O to všechno se od loňského roku snaží Dětská opera v Praze i ve svém novém sídle – Divadle Talent-Illusion.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější