středa, 10. duben 2002

Clausovi seveřané

Napsal(a) 

Velmi zajímavý "severský cyklus" České filharmonie pokračoval 7. února koncertem s díly Sibelia, Griega a Nielsena. K dirigentskému pultu byl pozván renomovaný umělec - Claus Peter Flor . První polovina byla populární, k posluchačům vstřícná, neboť zazněla Sibeliova nádherná symfonická báseň Finlandia a Griegova známá suita Z časů Holbergových . Druhá polovina byla objevná a poměrně náročná. Nevzpomínám si, že by někdo v Praze uvedl Klarinetový koncert Carla Augusta Nielsena. Ostatně jeho skladby jsou k naší škodě u nás hrány velmi málo! Málo známá je i Sibeliova sumarizující Sedmá symfonie C dur . Přitom obě skladby jsou kompozičně nesmírně zajímavé a v podstatě velmi sdělné. Zvláště, když zaznějí ve výborné interpretaci. Orchestr i dirigent se v obou skladbách překonávali, vše bylo koncentrované a orchestr předvedl svoje proslavené tónové kvality. Největší hvězdou večera však byl klarinetista Martin Fröst , mladík se skvělou technikou a nevšedním tónem. I když Nielsenova hudba není zdaleka tak posluchačsky atraktivní jako Sibeliova, diváci, které zcela okouzlil, si vynutili ještě dva přídavky.

První polovina kupodivu byla výrazně jiná. Měl jsem dokonce pocit, jako by dirigent tyto skladby nezkoušel, tolik bylo v souhře a interpretaci drobných chybiček, a to včetně například sólových vstupů koncertních mistrů primů a viol. Florovo hostování ve mně tedy vzbudilo jak spokojenost, tak i rozpaky.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.