Chemnitz – Ivanhoe

Román Waltra Scotta o statečném a čestném rytíři a o historii Anglie dvanáctého století za krále Richarda Lví srdce posloužil jako námět k tříaktové opeře německého skladatele Otto Nicolaiho Il Templario (Templář) na libreto Girolama Marii Mariniho. Z tvorby tohoto německého skladatele poloviny devatenáctého století zná veřejnost hlavně komickou operu Veselé paničky windsorské. Vždy prosazoval názor: německá škola ano, ale s italskou lehkostí. Z jeho několika oper se kromě Windsorských paniček občas hraje právě Templář, který měl premiéru v Miláně roku 1840. Málo známé a zřídka hrané Templáře uvedl soubor Městského divadla v čtvrtmilionovém Chemnitz (Saské Kamenici). Ansámbl, který sídlí v krásné renovované budově, je znám uváděním velmi náročných operních projektů. Umožňuje to mimo jiné výborný sólistický kolektiv a promyšlené angažování kvalitních hostujících umělců. Na programu je třeba celý Wagnerův Ring. Divadlo je také známé působivými a moderními inscenačními přístupy. Premiéru přenášela v přímém přenosu rozhlasová stanice MDR.

Režijně a výtvarně operu připravil Ralf Nürnberger . Vklad jeho pojetí se ani tak neprojevil v konkrétní práci se sólisty, jimž více méně ponechal jejich vlastní tvůrčí přístup, ale ve vtipně navržené jednoduché, ale barvité scéně připomínající seskupení středověkých rytířských figurek a scén, jak je můžeme vidět v současných hračkářských obchodech. Kostýmy Claudie Rühle vhodně zapadaly do režisérovy koncepce. Pokud jste s takovým pojetím srozuměni, tak se již nijak nemusíte rozptylovat, můžete se plně ponořit do líbivých tónů Nicolaiovy hudby a obdivně sledovat velmi náročné pěvecké kreace jednotlivých sólistů.

Nový hudební ředitel divadla, dirigent Frank Beermann , s velmi kvalitně sehranou a disciplinovanou Filharmonií Roberta Schumanna jen potvrdil své bohaté hudební zkušenosti z práce s mnoha orchestry. Mohl si také vybrat mezi dobře disponovanými představiteli stálého ansámblu a dvěma hostujícími pěvci. Titulní roli Vilfrieda Ivanhoa ztvárnil hostující Afroameričan Stanley Jackson . Jeho krásný, až příliš lyrický tenor zní zázračně v pianissimech a zvučně ve středních polohách, ovšem v krajně exponovaných nejvyšších tónech, na které je tento part velmi bohatý, nastávají problémy. Rovnocenným pěveckým partnerem mu byl v roli jeho soka německý barytonista Hans Christoph Begemann . Jeho zvučný hlas s kovovými výškami i herecký projev vykreslily dobře postavu záludného templářského rytíře Briana di Bois-Gilberta, milujícího krásnou židovku Rebeku. Tato pěvecky náročná role byla právem svěřena finské pěvkyni Tiině Petinen , stálé člence souboru. Tato hezká štíhlá mezzosopranistka, která vytvořila v opeře v Helsinkách například roli Carmen, se po počátečních problémech výborně rozezpívala a dotáhla svou úlohu do bezproblémového závěru. Další hlavní ženský part Roveny, schovanky saského šlechtice Cedrika (krásně znělý bas mladého finského pěvce Kouty Räsänena ), byla brilantně podána Němkou Judith Kuhn . Obdivoval jsem její zářivé, čisté výšky a příkladné frázování. V roli templářského velmistra Lucy di Beaumanoir se výborně uplatnil místní barytonista Andreass Kindschuh . Otce sličné Rebeky Izáka z Yorku ztvárnil tenorista André Riemer , který ale svým hereckým výkonem nepřesvědčil. Důležitým hudebním faktorem v této italsky zpívané opeře je sbor. Ten byl dobře veden Mary Adelyn Kauffman . Resumé – celkově příjemný dojem… Při zpáteční cestě domů jsem přemýšlel o tom, proč na menší německé scéně je umělecká úroveň a rozmanitost repertoáru vyšší než u nás v Praze.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější