sobota, 27. červenec 2002

Čeští filharmonici chytili za srdce

Napsal(a) 

Pro úvod svého vystoupení na Pražském jaru 23. května připravila Česká filharmonie pestrobarevnou a efektní Stravinského skladbu Ohňostroj . Po rozprostření gejzíru nejrůznějších odstínů zvukomalebného ohně následoval Prokofjevův Klavírní koncert č. 1 Des dur op. 10 , v němž se jako sólista představil téměř šestnáctiletý pianista Lukáš Vondráček . Spolu s orchestrem, který zde výborně zastával roli staršího a zkušenějšího bratra, předvedl nesmírně zralý a vyrovnaný výkon. Mladý muž, který je vlastně ještě chlapcem, disponuje značně vyspělým technickým vybavením, a tak nezbývalo než žasnout. Od prvních tónů bylo jasné, že před publikem stanul opravdový virtuos v tom nejlepším slova smyslu. Nebál se doprovodit své vystoupení efektními pohyby, a tak se nedalo nemyslet v tu chvíli na Franze Liszta a představovat si, jak by o pár let později mohly v podobných situacích dámy - dnes už asi jen v duchu - omdlévat. Bude-li mít mladý interpret touhu objevovat, hledat, bude-li schopen přenést své osobní zrání i do hry, máme se v budoucnu určitě na co těšit. Závěr koncertu patřil opět filharmonikům, kteří pod vedením Vladimira Ashkenazyho přednesli Rachmaninovu Symfonii č. 2 e moll op. 27 . Takt po taktu, větu po větě stavěli a klenuli hudbu, která v plném vnitřním nasazení orchestru zkrátka musela chytit za srdce. Zvlášť působivé bylo klarinetové sólo Tomáše Kopáčka , kterému se podařilo dosáhnout hebké měkkosti, lyričnosti a každým tónem skutečně vyprávět.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.