úterý, 1. listopad 2011

Česká filharmonie zahájila Lisztem

Napsal(a) 

Česká filharmonie zahájila Lisztem, foto Zdeněk Chrapek Česká filharmonie zahájila Lisztemfoto: Zdeněk Chrapek

Nejspíš jubileum Franze Liszta vedlo Eliahu Inbala 2. září k volbě Faustovské symfonie pro otevření své třetí a poslední sezony v čele České filharmonie . Na první pohled dobrá volba – u nás málo hrané, efektní dílo a rozšíření obzoru hráčů orchestru. Myslím však, že měl zvolit jiné opusy z bohatého Lisztova odkazu. Faustovská symfonie je svou stukturální difúzností, rozvleklostí a časovou přebujelostí interpretačním problémem, který se úspěšně pokusilo vyřešit jen pár dirigentů v čele s Leonardem Bernsteinem, Georgem Soltim a Giuseppem Sinopolim a k nim měla Inbalova interpretace daleko. Lisztova jednolitá „programní“ symfonie je členěna do dílů. Faust je o skepsi, o marnosti lidského konání, o nešťastném zápasu sama se sebou, ale také o touze. Komorněji laděné Andante patří zpěvu o Markétce a je plné lyrické, ztišené emocionality. Mefistofeles, „hrdina“ třetí části, je šklebem, a to nejen tohoto démona, ale i zpracováním témat předešlých částí. Motiv lásky však nakonec (umně) vítězí. Mystické poselství je pak zdůrazněno chorální tečkou mužského sboru a sólového tenoru. To vše je v partituře, v Rudolfinu to však bylo jen naznačeno. Drásavé detaily, poryvy vášně, lyrické podkresy, při kterých by mrazilo, jsem neslyšel. Byl to víceméně přesně oddirigovaný koncert, ale bohužel téměř vše zůstalo v náznaku. Orchestr se dirigenta poctivě snažil podržet a dělal co mohl, hrál angažovaně (včetně výborného debutujícího koncertního mistra Josefa Špačka ), ale hudební nebesa se nezachvěla. Z občasné ne zcela dobré souhry (například v druhé větě) soudím, že možná mělo být více zkoušek. Rovnocennými spolupracovníky velmi dobře hrající České filharmonii byli v závěru Aleš BrisceinPražský filharmonický sbor . Koncert byl (vzhledem k programu absurdně) věnován památce Josefa Suka. Doufám, že instituce, která mu za mnohé vděčí, jej v sezoně připomene důstojnějším způsobem.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.