úterý, 27. duben 2010

Celebrita Denyce Graves

Napsal(a) 

Recitál americké mezzosopranistky Denyce Graves byl ve Státní opeře Praha (3. 12.) především společenským večerem – od složení zvaného publika přes bohatost podávaného občerstvení v předsálí až po překvapivě krátké potlesky a stejně překvapivé standing ovation v závěru. Také pěvkyně oslnila během večera několikerým střídáním rób. Hlasem už tolik ne. Je sice zajímavě hluboký, ale v rejstřících ne zcela vyrovnaný, v okrajových polohách zdaleka ne jistý a celkově jakoby trochu unavený, takže kýžený zážitek z charismatu pěveckého umění a pódiové uvolněnosti skutečné hvězdy se nedostavil. Její první hostování v českých zemích předcházela slibná reklama hodná celebrity. Umělkyně sama dovede pěkně hovořit o prezidentu Obamovi, jemuž už zpívala, o světových divadlech, v nichž od 90. let vystupuje, i o tradicích afroamerické duchovní hudby, z nichž vzešla. Na pódiu však působila spíš matně než suverénně. Z oper byly zařazeny Adriana Lecouvreur , Samson a Dalila , Dido a AeneasFavoritka , v přídavku Carmen . Když přišlo na jednotlivé árie, neměly takovou jedinečnost a jiskru, aby hudba a dramatický výraz skutečně strhly. Bohužel stejně utrpěly i spirituály. V doprovodu rozhlasových symfonikůRastislava Štúra chyba ani tak nebyla. To pěvkyni jako kdyby chyběla energie vypnout se nad pouhý průměr... Ozvláštněním programu měla být v úvodu druhé poloviny „hudební směs“ či suita z filmu The Mission z pera vynikajícího autora Ennia Morriconeho. Ani to nevyšlo. Jelikož tato úprava užívá s orchestrem pouze sólovou flétnu a pomíjí vzrušující motivy svěřené v originále sboru a bicím, zůstává tak z hudby zasahující jinak při projekci srdce skutečně hluboko jen bezzubý odvar. Není divu, že ho flétnista Massimo Mercelli nedokázal vymanit z osidel nudy.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.