Renomovaný vokální soubor Cappella Mariana vystoupil 10. dubna 2018 v kostele sv. Salvátora Anežského kláštera v rámci 18. ročníku Barokních podvečerů s výjimečným programem nazvaným Quinta Essentia. Do dramaturgie večera vybral umělecký vedoucí ansámblu Vojtěch Semerád hlavní skladatele třetí generace franko-vlámské polyfonie, a zazněla tak jejich mistrovská díla. Zároveň také připomněl 500. výročí úmrtí Pierra de la Rue. Jednotlivé části jeho pětihlasé Missa de Sancta Cruce totiž tvořily základ koncertu a pěvci je prokládali světskými kompozicemi, což bylo osvěžující a posluchačsky přívětivé.
Cappella Mariana zpívala ve složení Hana Blažíková, Barbora Kabátková – soprán, Vojtěch Semerád, Tomáš Lajtkep – tenor, Lieven Termont – baryton a Jaromír Nosek – bas. Jejich interpretace se po celý večer nesla v duchu stylové a intonační čistoty, kultivovaného přednesu a hlubokého smyslu pro vzájemný soulad.
Úvodem zazněl chanson-motet Nymphes des bois – Le Déploration sur la mort de Johannes Ockeghem (Lesní žínky – Nářek nad smrtí Johannese Ockeghema) jehož autorem je Josquin Desprez, který zhudebnil slova francouzského básníka Jeana Molineta. Žalozpěv nad odchodem nejslavnějšího ze skladatelů franko-vlámské školy zazpívali členové Cappelly Mariany velmi citlivě. Následovaly Kyrie a Gloria z Missa de Sancta Cruce od Pierra de la Rue. Skladba je dochována v burgundském rukopisu, dnes uloženém ve Vídni. V cantu firmu (vůdčím hlasu), který je psán v tenorové poloze, probíhá chorální introitus Nos autem gloriari oportet – úryvek z novozákonního listu apoštola Pavla Galatským. Mše vyniká polyfonním kompozičním mistrovstvím. Hana Blažíková s Barborou Kabátkovou a mužskými členy souboru tak ve svém zasvěceném přednesu dali vyniknout kráse jednotlivých vokálních partů, jejich souzvuku – a velmi příjemně zněl v jejich provedení také ladný pohyb vnitřních hlasů podpořený citlivou prací s dynamikou.
Následoval chanson Fors seulement (Nechovám v srdci svém naději) od Pierra de la Rue, který je také poctou Johannesovi Ockeghemovi. Ve své době se totiž stala jeho melodie inspirací pro mnoho autorů, a tak najdeme řadu jejích citací. Pierre de la Rue zvolil pozoruhodnou variantu, kdy basu a barytonu předepsal formu kánonu. Chanson vystřídalo mešní Credo, ve kterém si posluchači koncertu mohli vychutnat líbezný dialog vnějších a vnitřních hlasů a vyváženou dynamiku.
Autorem další kompozice s názvem Je n´ay dueil que vous de viengne byl Alexander Agricola. Čtyřhlasý chanson přednesla Barbora Kabátková společně s trojicí svých kolegů. Autor tu pracuje s formou virelai – tj. písňovou formou začínající refrénem, jenž se po každé sloce opakuje. Melodie, která v ní zaznívá, je opět původně od Johannese Ockeghema a překvapí mj. neobvyklými souzvuky. V podání Cappelly Mariany ve skladbě vynikalo jemné zdůraznění hlasů, ve kterých právě probíhal melodický pohyb.
V Sanctu, další z částí Mše Pierra de la Rue, se rozvíjel nádherný dialog sopránu (Hana Blažíková) a tenoru (Vojtěch Semerád) s barytonem (Lieven Termont, host z Belgie, člen někdejší Cappily Flamency, dnes např. souboru Utopia) a druhým tenorem (Tomáš Lajtkep), aby pak vyústil v závěrečnou pasáž Hosana, kde se naplno rozezněly hlasy všech členů ansámblu.
Vzápětí zaznělo krátké čtyřhlasé moteto Doleo super te (Truchlím nad tebou), taktéž z pera Pierra de la Rue. Missu de Sancta Cruce uzavřela část Agnus. Neobyčejnou krásu imitací odkryla Cappella Mariana v šestihlasém chansonu Nicolase Gomberta Mille regretz (Tisíckrát lituji). Ten si zvolil pro svou píseň slavný chanson Josquina Despreze.
Posledním dílem večera bylo Desprezovo původně pětihlasé zhudebnění mariánské sekvence Stabat Mater dolorosa. Ansámbl uvedl jeho úpravu tak, jak je zachycená v Rokycanské hudební sbírce, hudebním prameni tamějšího literátského bratrstva, v němž se dochoval i šestý hlas možný zpívat si placet – když se líbí. Jednalo se tedy o novodobé české uvedení, jak upřesnil umělecký vedoucí Vojtěch Semerád. Ten také v závěru koncertu krátce představil nové album souboru – Píseň písní, které Cappella Mariana natočila mj. u příležitosti svého desetiletého působení, a poděkoval za podporu těm, kteří svým příspěvkem umožnili jeho vznik.
Cappella Mariana v prostorách kostela sv. Salvátora v Klášteře sv. Anežky České navodila úchvatným způsobem meditativní plynutí renesanční polyfonní hudby, a to mj. i excelentní intonací. Jejich působivé závěry skladeb v kontrastu s následným tichem nechávaly v člověku příjemně doznít spirituální a povznášející atmosféru, kterou tato hudba v sobě nese. A tak byl závěrečný aplaus publika velmi vřelý a členové souboru poté ještě zopakovali Gombertův chanson Mille regretz. Nezbývá, než jim poblahopřát k výjimečnému koncertu a popřát, ať se podpora, kterou pro své exkluzivní projekty potřebují, stává u těch, kteří podpořit mohou, samozřejmostí. Zcela si ji zaslouží.
