středa, 20. červen 2018

Camerata Salzburg v Ostravě: perlivý Schubert, neklidný Haydn a opojný Schumann

Napsal(a) 

 , foto Martin Straka foto: Martin Straka

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka má za sebou další z koncertů, na kterém se představil prestižní zahraniční orchestr. Tentokrát v Domě kultury města Ostravy vystoupil orchestr Camerata Salzburg s dirigentem Lorenzem Viottim a violoncellistou Clemensem Hagenem. Na programu byla hudba skladatelů Franze Schuberta, Josepha Haydna a Roberta Schumanna.

Mladý švýcarský dirigent Lorenzo Viotti zahájil předehrou k opeře Alfonso a Estrela Franze Schuberta, jedním z méně známých, leč očividných důkazů skladatelovy geniality a úžasné melodické invence. Předehra se odehrává na ploše necelých šesti minut v bryskním sledu dvou kontrastních témat, které orchestr s dirigentem šarmantně vykreslili v smyčcích i dřevech. Provedení mělo brilantní švih a jiskřivou eleganci v souhře a dynamice. Melodicky opojná Schubertova hudba plynula nezatížena přehnanými gradacemi lehce a hravě.

 , foto Martin Straka foto: Martin Straka

Ztracený a znovunalezený violoncellový koncert C dur Josepha Haydna poté provedl rakouský violoncellista Clemens Hagen. Renomovaný interpret, který spolupracoval s dirigenty jako Claudio Abbado, Nikolaus Harnoncourt a Manfred Honeck se ujal sólového partu energicky a razantně. V moderatu první věty drajv trochu přepísknul a vícekrát se rytmicky rozcházel s orchestrem. V lyrických pasážích jeho interpretace postrádala větší důraz na barevné nuance a pestřejší tónovou kulturu, jakoby sázel více na efektní virtuozitu.

adagiu věty následující se interpretace sólisty i orchestru semkla lépe a Hagen rozehrál paletu sentimentálních nálad, které odpovídal jemnými, senzitivními přiznávkami orchestr. Rytmicky vybroušená byla závěrečná věta Allegro molto, kde se sólové violoncello vypořádalo se svižným stupnicovým tématem a četnými běhy tu s větší, tu s menší intonační precizností. Violoncellista sklidil nadšený ohlas publika, přesto jeho výkon s ohledem na četnost kolizí v souhře s orchestrem a častějších (zejména v třetí větě se již na intonaci zračila únava), nepřesnostech nelze považovat za adekvátní očekávání.

 , foto Martin Straka foto: Martin Straka

V druhé polovině koncertu zazněla Symfonie č. 2 C dur op. 61 Roberta Schumanna. V minulosti měly některé Schumannovy symfonie (zejména druhá symfonie) nespravedlivou pověst nedokonalého díla, kterým kritika (která někdy „nejlépe“ ví, jak se má psát) vyčítala vnější prostředky, hlubší působivost a dokonce i slabý ohlas po premiéře!

Podobné pošetilé výroky Camerata Salzburg s dirigentem Viottim svým excelentním provedením jednoznačně dementovala. Schumannovu druhou symfonii lze vnímat jako cestu od utrpení k osvobození a tento příběh přednesl orchestr naprosto dokonale. Nádhernými pianissimy potěšily žestě v úvodu první věty Sostenuto assai. (jejíž téma v inverzi se objevilo později v inverzi v úvodu Brucknerovy čtvrté!). Orchestr zahrál rytmický nepokoj hlavního tématu s přesností a perfektní souhrou, která se projevila i ve druhé větě. Znepokojivé, nervní scherzo zaujalo skvěle hrajícími lesními rohy a trubkami i jakýmsi sarkasmem, s nímž se téma tvrdošíjně opakuje.

 , foto Martin Straka foto: Martin Straka

Uhrančivou atmosférou oplývalo zasmušilé adagio, jehož melodika konvenuje s barokní reminiscencí. V pojetí Viottiho jsem vycítil bystré rozlišení těchto barokních fragmentů v dynamice a agogickém průběhu, kde dokonale vynikly nádherné výkony hoboje a klarinetu. Závěrečná věta byla vyvrcholením celkového konceptu, v němž se spojila úvodní fanfára, vedlejší motivy z provedení první věty a citace motivu z Beethovenovy písně Vzdálené milé k velkolepé syntéze.

Viotti se představil jako asertivní dirigent schopný vnést do partitury svůj názor a osobní otisk. Ve violoncellovém koncertě se s orchestrem vynasnažil maximálně rytmicky a dynamicky podpořit Hagena. Škoda, že ne vždy byla přesvědčivá komunikace oboustranná. V Schumannovi projevil dirigent úsudek v koncepci větších celků, rozvahu v dobře odtušených tempech, intuici v kontrastech a gradacích a velkou fantazii v modelování frází. Jeho styl vedení orchestru je věcný a strohý a jednoznačně cílí na jasný a přesvědčivý výklad díla, které sálá vnitřní energií. Dobrý příklad umělce, který bez okázalých gest dokázal zapůsobit a orchestr mu šel báječně a s velkým nasazením na ruku.

Milan Bátor

Profesí hudební pedagog, teoretik a kytarista, vystudoval Janáčkovu konzervatoř a Ostravskou univerzitu v Ostravě. Pochází z umělecké rodiny: bratr David je uznávaným básníkem, teta Božena Klímová patřila k výrazným polistopadovým spisovatelkám, známá byla i přátelstvím s australským prozaikem Alanem Marshallem (Už zase skáču přes kaluže). Zájem o klasickou hudbu jej provází od dětství. Je vášnivým sběratelem a posluchačem nahrávek klasické, jazzové a rockové hudby na nejrůznějších nosičích, jako hudební publicista dosud napsal několik stovek textů uveřejněných v různých českých i zahraničních médiích. Od roku 2017 spolupracuje s Českým rozhlasem Ostrava a Českým rozhlasem Vltava na tvorbě hudebních pořadů. Svůj bytostně existenciální zájem o hudbu ve všech jejích podobách vyvažuje aktivním hraním v komorních uskupeních a kapelách.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.