středa, 21. září 2005

Brusel: Brittenova strašidla vyšla z módy

Napsal(a) 

Královská opera v Bruselu má slabost pro Brittenovu málo hranou operu The Turn of the Screw , chcete-li Padlí andělé . Před necelými sedmi roky ji nastudoval Keith Warner, tehdy nás svou inscenací skutečně strašil. Nyní udělal známý švýcarský režiser Luc Bondy z Brittenových strašidel lidské postavy, které navíc vypadaly docela sympaticky. Bondy nevytvořil ani pomyslnou hranici mezi lidmi (guvernantka, paní Grose a obě děti Miles a Flora) a strašidly (Quint a slečna Jessel). Spíše se jedná o jakési občanské drama podle libreta Myfanwy Piper. Jeho režie je jednoduchá a každému srozumitelná. Výtvarník Richard Peduzzi vycházel z koncepce Patrice Chereaua, ovšem nesměl využít royálních rozměrů bruselského jeviště, protože v létě je tato produkce k vidění na poměrně malé scéně v Aix-en-Provence. Konec konců se jedná o celkem zdařilou inscenaci, i když s ní Bondy žádnou díru do světa neudělal.

Královská opera má v poslední době velké štěstí na kvalitní obsazení. V minulé produkci The Turn of the Screw zpívali dva velikáni operní scény, Anthony Rolfe Johnson (Quin) a dnes již zesnulá Susan Cilcott (guvernantka). Ti dnešní interpreti, Marlin Miller a zejména Mireille Delunsch , se v tuto chvíli svých předchůdcům ještě nevyrovnají, ale v případě Mireille Delunsch je už nyní jasné, že je vůdčí operní osobností ve Francii, a to má kariéru ještě před sebou. I další pěvci, Hanna Schaer , Marie McLaughlin a Olivier Dumait byli skvělí a jim se blížili i představitelé náročných dětských rolí, sólisté z Peter Kay Children's Choir . Malý komorní orchestr královské opery hrál slušně, ale mladý dirigent Patrick Davin (žák Bouleze a Eötvöse), ve frankofoních zemích dost preferovaný, do toho mohl dát víc srdce. Ovšem v Aix-en-Provence bude stát za dirigentským pultem bruselský hudební šéf, japonec Kazushio Ono .

Britten psal tuto operu v roce 1954. Ačkoliv byla nakonec za pouhé tři měsíce hotová, nejdřív se skladatel trápil přes 20 let s textem a považoval "podivnou historku" za těžce zpracovatelnou. My také, strašidla už vyšla z módy a Bondy nabídnul novou možnost interpretace. Přestože The Turn of the Screw je mistrovsky instrumentovaná, nedosahuje úrovně Petera Grimese a je to spíše dílo pro "fajnšmekry", určitě ne pro běžné operní návštěvníky.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.