sobota, 8. březen 2014

Bruschino, Botticelli a Vůl

Napsal(a) 

Enrique Mazzola a PKF Enrique Mazzola a PKF
Na 23. února 2014 připravila PKF-Prague Philharmonia pro Pražany v Dvořákově síni Rudolfina perlivý večer. Velkým dílem k tomu přispěl Ital Enrique Mazzola, jenž byl pro oddechový večer bez hluboké filozofie a velkých témat velmi vhodným dirigentem. Koncert otevřel Gioacchino Rossini. Naštěstí měl orchestr tolik rozumu, aby se vyhnul stále obehrávaným předehrám (Lazebník sevillský, Italka v Alžíru, Vilém Tell, Turek v Itálii, Popelka, Straka zlodějka) a skvěle vystřihl předehru k buffě  Il Signor Bruschino. Mozartův Houslový koncert č. 1 B dur KV 207 byl šancí pro prezentaci Jakuba Fišera (jeho bratr Jan byl ten večer koncertním mistrem), kterého známe spíše coby stále lepšího violistu a také jako primária výborného Bennewitzova kvarteta. Koncert hrál bez manýr, čistě, transparentně a příjemně mě překvapil! Jistě bych si dokázal představit více měkkosti, uvolněnosti, laskání detailů, ale provedení mělo vysokou úroveň. Kdyby měl lepší nástroj (Karel Boromejský Dvořák, 1907), určitě by bylo i více tónové krásy. Sympaticky zvolil méně hrané kadence Jeana Dolphina Allarda.

Jakub Fišer a PKF Jakub Fišer a PKF
Botticelliovský triptych zdatného eklektika Ottorina Respighiho je příjemnou, kontaktní hudbou, jež snad potěší každého. Ornamentálně zdobná hudba se špetkou orientu a impresionismu a notné dávky romantismu byla pro posluchače potěšením. Ještě větším však byla baletní hudba Vůl na střeše Daria Milhauda s kouzelným jazzovým backgroundem. Nadšené provedení PKF-Prague Philharmonia mělo vtip, odvaz, skvělý zvuk a technickou virtuozitu. Samozřejmě výsledek byl jiný než v případě velkého symfonického obsazení, ale v této verzi mi byl Milhaud ještě sympatičtější. Každopádně to bylo nejlepší provedení Vola na střeše, jaké jsem v posledních pěti letech živě slyšel.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.