sobota, 22. červen 2002

Brněnské velikonoční duchovno

Napsal(a) 

Katedrála sv. Petra a Pavla a kostel J. A. Komenského se staly dějištěm jedenáctého ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně. Ve dvou týdnech mezi Květnou a Bílou nedělí zde zaznělo šest koncertů tematicky pokrývajících vrcholné události křesťanské liturgie. Ve snaze o kombinaci děl méně známých s věhlasnými duchovními kusy nabídl dramaturg Petr Fiala repertoár baroka až k počátkům tvorby dvacátého století. Programovou sérii koncertních večerů zahájila Jihočeská komorní filharmonie a Český filharmonický sbor Brno Haydnovým oratoriem Stabat Mater . O dva dny později se brněnským posluchačům dostalo jedinečné možnosti poslechnout si duchovní zpěvy chasidského proudu židovského náboženství v podání moskevské Chasidské kapely . Na Zelený čtvrtek se uskutečnil pozoruhodný koncert prezentující nepříliš známé oratorium Antonia Salieriho Umučení Ježíše Krista (1776), který na Velký pátek přenášela Česká televize. Text Pietra Metastasia ve dvou dílech pro sóla, sbor a orchestr nastudoval Český filharmonický sbor Brno a orchestr Čeští komorní sólisté s dirigentem Pietrem Mianitim . Na rozdíl od klasických pašijních textů Metastasio vynesl do popředí libreta osudové zvraty apoštola Petra (tenor Marián Vojtko ). Oratorium uvozuje jeho nářkem nad trojím zapřením Krista, obavami z jeho smrti a posléze setkáním se třemi očitými svědky Kristova umučení - Magdalenou (soprán Yuko Oba ), apoštolem Janem (Renate Pokupi ) a Josefem z Arimatie (bas Štefan Kocán ). Text znamenitě akcentuje Boží záměr Petrova selhání, jenž vzpomínkou na Ježíšova slova útěchy, že je stále s ním, přijímá poslání stát se hlavou nové vítězné církve. Pochopí smysl láskyplné oběti Krista, vítězství milosrdenství nad spravedlností, triumfální význam vykoupení. Sbor Kristových následovníků v závěru naléhavě apeluje na spoléhání se na nebeskou pomoc po bludných stezkách lidského života. Šestadvacetiletý Salieri na podkladě estetiky benátské opery propůjčil oratoriu mnoho krásných árií a recitativů umocněných v závěrech gradujících epizod vstupy sborů. Mezi sólisty večera panovala vzácná shoda jejich nádherně propracované hlasové techniky. Každý disponoval sytým hlasem, srozumitelnou výslovností, pečlivým rozvržením dechu, jasností koloratur a poddajnou mimikou. Koncert byl bezesporu zážitkem. Ve středu po Božím Hodu katedrální prostor rozezněla hudba baroka, Zelenkovo Magnificat a Händelovo Vzkříšení . S Českým filharmonickým sborem spolupracovali mladí hudebníci souboru Musica Florea . Zasloužili se o kvalitní provedení společně sólisty Annou Mikolajczyk (soprán, Anděl), Petrou Noskaiovou (soprán, Magdalena), Pavlou Jančovou (alt, Kleofé), Jaroslavem Březinou (tenor, Svatý Jan) a Romanem Janálem (bas, Lucifer). Líčení alegorického pádu Lucifera, radosti ze vzkříšení Pána Ježíše Krista, naději z vykoupení obyčejného smrtelníka předvedli protagonisté večera s vnitřním zápalem, se smyslem pro dramatickou závažnost postav. Umělecký vedoucí Marek Štryncl vedl hudebníky s pokorou k dílu, navzdory nepříliš šťastným akustickým podmínkám se všem hráčům podařilo ozřejmit průzračnost instrumentace. Pěvecky se nejlépe dařilo Noskaiové, Mikolajczykové a Janálovi. Reginou Coeli Bohuslava Matěje Černohorského, velikonoční antifonou pro dvojsbor a basso continuo s varhanami (Martin Jakubíček ) byl uvozen předposlední festivalový koncert. Sbor rozestavěný do dvou bočních lodí na diváky tak z obou stran přenesl radostnou atmosféru, pramenící nejen z melodiky kusu, ale i z jejich mimického podání. Poté velkorysým a strhujícím způsobem podal emocemi překypující význačnou kantátu Leoše Janáčka Otčenáš z roku 1901 pro tenor, smíšený sbor, varhany a harfu (Milena Chromková ). Večer vygradoval Pucciniho honosným absolventským kusem Messa di Gloria . Dirigent Leoš Svárovský vedl Státní filharmonii Brno po liniích výrazové expresivity a podal tento večer skvělý výkon. Český filharmonický sbor pod vedením Petra Fialy mu byl silným stimulujícím partnerem. Magnetem mše se stali i sami sólisté, tenorista Miroslav Dvorský podal tentokrát poněkud nevyvážený výkon, především po dechové stránce se mu někdy nedostávalo patřičné síly, místy ale dokázal publikum i strhnout. Čerstvý nositel Ceny Thálie basista Richard Novák zastupující původně ohlášeného Paola Battagliu odvedl soustředěnou práci. Festival byl zakončen Mozartovou duchovní kantátou pro soprán a smyčcový orchestr Exsultate, jubilate KV 165 a Velkou mší c moll v nastudování Pražského filharmonického sboru a Pražského komorního orchestru s dirigentem Jaroslavem Brychem .

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.