pondělí, 21. červenec 2003

Brněnské pašie a vykoupení

Napsal(a) 

Brněnské pašie a vykoupení Brněnské pašie a vykoupení
Katedrála sv. Petra a Pavla se letos stala opět dějištěm dvanáctého ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně. Od Květné do Bílé neděle ve dnech 16. - 27. 4. proběhlo šest koncertů, na kterých zazněla díla světových i našich skladatelů líčící pašijové události.

Zahájení festivalu bylo letos poprvé svěřeno zahraničnímu tělesu - Bruckner Orchester Linz , který pod taktovkou Leoše Svárovského uvedl oratorium Antonína Dvořáka Stabat Mater . Jeden z nejniternějších a nejčastěji zhudebňovaných duchovních textů od dob gregoriánského chorálu po dnešek, středověkou sekvenci Stabat Mater o bolestném utrpením Panny Marie orchestr zahrál úctyhodně, bez technického i intonačního zakolísání. Nedostál ovšem úchvatné charakteristické Dvořákovy zpěvnosti ideově zhudebňující propastný žal, hlubokou zbožnost s aspekty naděje střídající beznaděj. Dirigent sršel jistotou, souhru orchestru se sólisty citlivě koordinoval s ohledem na tíživé akustické podmínky. Hudba plasticky prostoupila prostor honosné katedrály, s poněkud potlačenou heroičností, zčásti i pod vlivem frázování nepatrně kratšího, než je u Dvořáka typické. Sopranistka Henrietta Lednárová navzdory nepříliš šťastné artikulaci zpívala zvučným hlasem, mezzosopranistka Karla Bytnarová zaujala především průzračným sólem před závěrem, tenorista Jozef Kundlák a basista Pavel Kudinov podali uspokojivé kvalitní výkony. Český filharmonický sbor Brno vedený sbormistrem, dramaturgem festivalu Petrem Fialou nastudoval dílo s výrazovou okázalostí a skvělým podáním. Následující večer stanula před publikem japonská sopranistka Yoko Oba disponující vysoce koloraturním hlasem, speciálně angažována pro náročnou skladbu Josepha Haydna Salve Regina pro soprán sólo, smíšený sbor, smyčce a varhany, Hob XXII b:1. Její výkon plný nádherného témbru, oslnivé koloraturní techniky nabité rokokovými ozdobami i tečkovaným rytmem, jasné artikulace, pokorně odevzdaného projevu, si zasloužil soustředěné pozornosti. Poté zaznělo poprvé v Brně, s velkou pravděpodobností i v České republice, oratorium Césara Francka Sedm slov Ježíše na kříži (1859) pro sóla, sbor a orchestr. Text vycházející ze směsi čtyř evangelií a citací starozákonních (Rút, Job, Izaiáš, Pláč, Jeremiáš) i liturgických (Stabat mater, Výčitky) obohatil Franck emotivními pasážemi na jedné straně bolesti a žalu, na straně druhé melodikou prostého chorálu i světské pozitivní svěžesti. Dirigent Tomáš Hanus vytěžil z partitury obdivuhodné množství detailů melodických, rytmických a dynamických. Dlouholetá spolupráce dirigenta s Pražskou komorní filharmonií se tak skvěle zúročila. Pražský filharmonický sbor nastudoval kus velice pečlivě, sborové meditace vyzněly velkolepě, nádherně pak sóla i unisonové, dramatické vstupy. Výkony sólistů byly co do působivosti i přínosu Franckovy hudby sporné, sopranistce Anně Wierzbickové nebylo příliš rozumět, ve stínu zůstal první tenorista Tomáš Černý domáhající se v některých místech zpěvnosti melodie falzetem, přesto part prostoupil adekvátními emocemi, druhý tenorista Marek Olbrzymek podal výkon velice zdařilý, basista Rafal Siwek zaujal výkonem technicky sebejistým a výrazově decentním.

Slovenský komorný orchester Bohdana Warchala s dirigentem Ewaldem Danelem představil výběr z Lamentací proroka Jeremiáše Jana Dismase Zelenky na Zelený čtvrtek, na Velký pátek a na Bílou sobotu. Basista Martin Grubal i altistka Eva Blahová podali seriózní výkon. "Pašijovou" Symfonií č. 49 f moll Josepha Haydna stvrzující pověstné mezinárodní kvality slovenských umělců se s festivalovým publikem orchestr rozloučil.

Druhý týden vystoupila v katedrále Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena . Na programu představil soubor kus Magna Pascha, 50 dní doby velikonoční dělený do třech tematických bloků: Velikonoční liturgie, Slavnost Nanebevstoupení Páně, Slavnost Seslání Ducha svatého. Předposlední festivalový koncert prezentoval díla třech českých skladatelů. V kantátě Regina coeli Bohuslava Matěje Černohorského se publiku představila jímavě barevným, sytým, nikoli ovšem objemným hlasem sopranistka Simona Houda-Šaturová , držitelka Ceny Thálie 2001. Domácím publikem očekávaným dílem se stalo následující oratorium Petra Fialy na text Zuzany Novákové-Renčové pro recitátora, soprán, smíšený sbor a orchestr Křest svaté Ludmily , autor kromě Českého filharmonického sboru Brno řídil tentokrát i Státní filharmonii Brno. Skladatel slavící v nedávné době šedesátileté životní jubilem zasadil do centra díla z roku 1992 jen samotný akt křtu. Hudebně, expresivní dramatičností v závěru s četnými rysy srdceryvné lyriky i chvil pohroužených do nitra, podtrhl Fiala dobu pozvolna mizejícího pohanství střídané vítězným křesťanstvím spjaté s historickým aktem pokřesťanštění celého národa. Vzrušené pasáže sborového vyznání víry prokládané recitací Vladimíra Krátkého působily místy až příliš expresivně, hráči orchestru odehráli party s nepříliš plným nasazením. Poté prostor katedrály rozezvučela honosná Mše D dur op. 86 pro sóla, sbor a orchestr a duchovní kantáta Te Deum op. 103 pro soprán, bas, smíšený sbor a orchestr Antonína Dvořáka (skvělý barytonista Vladimír Chmelo, neméně dobrá Simona Houda-Šaturová ). Na závěrečném koncertě zazněla nejdříve velikonoční kantáta pro soprán, housle a violoncello Georga Philippa Telemanna Jauchzt, Ihr Christen, seid vergnügt , které se ujala pěvkyně Renate Pokupi (housle Leoš Zavadilík , violoncello Pavel Šabacký ). Poté soubor Českých komorních sólistů , Český filharmonický sbor Brno s dirigentem Casparem Richterem přednesli nedávno objevené dílo Karla Ditterse von Dittersdorfa Missa Solemnis (1797) pro soprán, sbor a orchestr.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.