pátek, 31. březen 2017

Bravurní předávání houslového klíče

Napsal(a) 

Roman Patočka Roman Patočka

Některé koncertní události se vymykají obvyklému zařazení a popisu. Třeba formou či kvalitou – ať se znaménkem kladným či záporným. Koncertem plným krásných kladných překvapení byl i neobyčejný večer 27. března v pražském koncertním sále Kostela sv. Vavřince. Pod symbolickým názvem „Z ruky do ruky si podáváme těžký klíč“ jej u příležitosti 80. narozenin prof. Ivana Štrause připravila Nadace Bohuslava Martinů. Představovat Ivana Štrause v odborném hudebním tisku je snad stejně zbytečné, jako představovat v Playboyi Brigitte Bardot. Proto jen dodám, že Štraus svou vitalitou i zjevem šokuje neméně jako výše zmíněná, navíc i přidanou hodnotou erudice a znalostí, hodných virtuálně ideálních kandidátů na prezidenta či ministra kultury. Koncert se vtipem jemu vlastním uváděl prof. Jiří Hlaváč, kulturní osobnost podobného rozměru. V osmi odděleních se v přehlídce muzikality a houslové virtuosity představil reprezentační vzorek Štrausových žáků.

Teprve dvanáctiletý Daniel Matejča (2005) je již patnáctinásobným (!!) laureátem různých soutěží mladých českých houslistů (naposledy 1. místo Kociánovy soutěže). S klavírním doprovodem skvělého Miroslava Sekery předvedl Arabesku č. 4 Bohuslava Martinů a Cikánské melodie Pabla de Sarasateho způsobem, který by zdobil leckterého absolventa konzervatoře. Myslím, že můžeme od něj do budoucna očekávat velmi slibný vývoj. Posluchač 2. ročníku HAMU Jan Pěruška prokázal svou technickou zdatnost a hudební temperament virtuosním provedením Sonáty Ballady pro housle sólo Eugena Ysaÿe.

Ivan Štraus Ivan Štraus

Česká rapsodie Bohuslava Martinů je pro interpreta dílo složité nejen kompoziční strukturou, ale i často neobvyklými technickými nároky. Eva Schäferová je též několikanásobnou laureátkou soutěží, mimo jiné získala v roce 2011 na proslulé „Kociánce“ 1. cenu, a v roce 2012 ještě jako žačka Pražské Konzervatoře (prof. Kudelásek) zvítězila v poznaňské Tellemannově houslové soutěži. Od roku 2014 studuje na HAMU u Ivana Štrause. Dílo předvedla s klavírním doprovodem Miroslava Sekery v bezchybné a přesvědčivé podobě.

Od roku 2014 studuje na HAMU u prof. Štrause také Ludmila Pavlová. Ta již debutovala ve 13 letech v Rudolfinu v rámci cyklu „Josef Suk uvádí mladé talenty“. Rok poté již běžně koncertovala a současně se zdokonalovala na mistrovských kurzech významných českých i zahraničních houslistů. Její repertoár je již poměrně rozsáhlý, a její projev již má všechny nezbytné prvky suverénní houslistky a hotového umělce. V tomto duchu i vyzněla rapsodie Tzigane Maurice Ravela. Dílo provedla s klavíristou Stanislavem Gallinem (Orbis Trio).

Milan Al-Ashhab Milan Al-Ashhab

Bezesporu vrcholem první části koncertu byl houslista 5. ročníku HAMU Milan Al-Ashhab. Tento mimořádný virtuózní talent hraje v digitální přesnosti nejkrkolomnější houslové šílenosti s klidným, ba znuděným výrazem pokerového hráče, jakoby jen tak mimochodem – a přitom s dostatečně silným muzikantským nábojem. Myslím, že od něj můžeme očekávat vstup na nejvyšší příčky houslového Parnasu. Po perfektně vyjádřených Arabeskách č. 1, 2 a 5 Bohuslava Martinů ve spolupráci s pianistou Adamem Skoumalem rozdivočil housle i publikum úžasným fejerverkem riskantní ekvilibristiky Fantasie Carmen Franze Waxmana.

Po přestávce se představila houslistka Petra Brabcová. Tato mladá dáma je členkou skvělého Orbis Tria, vedoucí skupiny 2. houslí České filharmonie a laureátkou i vítězkou několika významných českých i zahraničních houslových soutěží. Její hra se již vyznačuje mezinárodní úrovní špičkové interpretace a já sám ji po několika jejích vystoupeních pokládám za možná nejzajímavější z našich současných mladých houslistek. V Recitativu a Scherzo caprice Fritze Kreislera, stejně jako v Hora staccato G.Dinicu a J. Heifetze,  ji doprovázel její partner z Orbis tria, Stanislav Gallin.

Petra Brabcová, foto Petra Hajská Petra Brabcováfoto: Petra Hajská

Korunou sólového programu celého koncertu byla zjevně Introdukce a Rondo Capriccioso Camilla Saint-Saënse v provedení houslisty Romana Patočky a klavíristy Adama Skoumala. Roman Patočka vlastně už patří mezi uznané a zavedené pilíře současné české houslové generace. Činnost tohoto vynikajícího umělce by rozdělena vystačila ke skvělé pověsti i třem jiným. Je vítězem a laureátem mnoha mezinárodních soutěží, doma i v zahraničí vystupuje jako sólista, byl koncertním mistrem Německého symfonického orchestru v Berlíně, je členem Eben tria a Talichova kvarteta ... – obdivuhodné! A vše v nejvyšší kvalitě.

Závěr večera patřil Bennewitzovu kvartetu (Jakub Fišer, Štěpán Ježek, Jiří Pinkas, Štěpán Doležal). Tito mladí muži dosáhli pozoruhodných úspěchů na významných mezinárodních pódiích, a jejich umění je řadí mezi nejprestižnější české a světové soubory.  Kvartet č. 3 Bohuslava Martinů (Allegro – Andante – Vivo) svým duchem i jazykem dosti vybočuje z hlavního proudu hudebního vyjadřování skladatele. Je výsledkem poměrně krátkého období experimentování se zvukem a jeho dokonalá a efektní instrumentace je výsledkem duchaplného intelektu, jenž působí v kontextu ostatního díla až nezvykle. Ale tím právě je tento kvartet velmi osobitým a jedinečným dokladem bohatosti a složitosti skladatelovy tvůrčí invence. Bennewitzovci dílo přednesli v bohatém rejstříku barev, dynamiky a dramatických ploch způsobem, jenž více než zřetelně potvrdil jejich vysokou uměleckou úroveň.

Tento výjimečný koncert může sloužit argumentem pro víru, že i po nástupu asijských interpretačních tygrů a tygřat budou čeští houslisté pro svět i nadále zajímaví a přitažliví.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish