Bolestné echo času k uctění památky nevinných obětí

Evropská Nadace Reinera Marii Rilkeho, německého básníka a pražského rodáka, uspořádala v Praze v rámci svého projektu Bolestné echo času dva koncerty k uctění památky všech nevinných obětí holocaustu i současných obětí válečných konfliktů na Ukrajině a nyní také v Izraeli. V úvodním slovu předsedy správní rady Evropské Nadace R. M. Rilkeho Dr. Jiřího Kosteleckého zazněla slova o důležitosti připomínání nevinných obětí holocaustu, proto koncerty nesly název „Bolestné echo času“ podle knihy o životě a díle české malířky židovského původu Evy Sachs, jež byla jednou z těchto obětí; druhý koncert také provázela výstava jejích obrazů. Závažnost uspořádání slavnostního koncertu 12. října podtrhlo převzetí záštity prezidenta Petra Pavla nad koncertem, projekt podpořil Česko-německý fond budoucnosti a spolupráci s Psychiatrickou nemocnicí spojil tradiční projekt Jiné cesty.  

Symfonický orchestr Pražské konzervatoře pod vedením Miriam Němcové doprovodil nejprve 11. října v sále Pražské konzervatoře a následně 12. října v kostele sv. Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice na koncertu Bolestné echo času vynikajícího německého houslistu Marka Lewina, oceněného mimo jiné u nás již v roce 2020 vítězstvím v soutěži Josefa Micky a Čestným uznáním 1. stupně na Concertinu Praga o rok později. Mark Lewin, dnes osmnáctiletý student „Carl Phillipp Emanuel Bach“ College of Music Berlin zaujal nádherným tónem houslí Guarneri 1730, jež ovládá s neuvěřitelně pokročilou technikou a hráčskou jistotou. Na pódiu působil zcela samozřejmě ponořený do hry, při níž často přivřel oči soustředěný a plně prožívající výraz s přirozenou virtuozitou. Jeho výkon v Koncertu pro housle a orchestr e moll, op. 64 Felixe Mendelssohna Bartholdyho, který za doprovodu Symfonického orchestru Pražské konzervatoře ve velkém prostoru kostela sv. Václava přednesl, snesl ta nejvyšší měřítka a nádherná kadence v 1. větě byla skutečnou lahůdkou, v závěru přecházející do sotva slyšitelného pianissima. Vedení Miriam Němcové precizně podtrhlo sólistu, propracovaná dynamika smyčců i dechových sekcí dodávala romantickému vyznění náležitou strukturu. Mark Lewin zcela ponořený do přednesu Mendelssohnova partu s lehkostí podával náročné intervalové skoky i vynikající výšky. V mírné melodii 2. věty svítivě představil půvabný romantismus, 3. věta uchvátila pěkným podáním známé melodie s vtipem v rychlém tempu. Orchestr pečlivě a do detailu diferencovaně provázel ve všech sekcích, smyčce jásaly, horny se přirozeně prosadily v sametovém tónu, vše zpěvné a vroucí spolu se sólistou dovedla dirigentka do hezkého energického finále. Po doznění potlesku promluvil Mark Lewin o současném napadení Izraele a svůj projev o nezbytnosti svobody a míru ve světě doprovodil niterným houslovým sólem, v němž zahrál židovskou píseň rozléhající se celým kostelním prostorem s naléhavostí a smutkem.

Mark Lewin, foto Jaromír Tužil

Symfonický orchestr Pražské konzervatoře přednesl na zahájení koncertu Předehru k opeře Figarova svatba Wolfganga Amadea Mozarta a blýskl se jako kompaktní sehrané těleso, jež Miriam Němcová výborně připravila k radostnému a vyváženému podání známé skladby, od pražské premiéry v roce 1787 neustále oblíbené a uváděné i v nejrůznějších úpravách. Originál konzervatoristům velmi svědčil, pečlivý přednes dával najevo, že hráči na sebe skutečně dobře slyší a reagují na sebemenší gesto dirigentky. Po přestávce určené především prohlídce obrazů Evy Sachs zazněla další Mozartova skladba Symfonie č. 38 D dur „Pražská“, K 504. Nadšení, které vzbudilo v Praze uvedení Figarovy svatby, potěšilo skladatele natolik, že Symfonie č. 38 byla krátce poté uvedena v Praze poprvé, a nese tedy podtitul Pražská. Nicméně podání orchestru pod jejími střídmými, ale jednoznačnými gesty bylo opět pečlivé a dobře znějící ve všech sekcích. Vypracované detaily v houslích provázely dechové nástroje citlivě a kontrabasové linky podkreslovaly pěkně melodické party. Výraz se mírně uvolnil spolu s tempem, na pečlivosti podání to ovšem neubralo. Celý koncert vyzněl jako skutečná pocta a mladí interpreti dodali tomuto pocitu náležitou energii a jiskru.

Sdílet článek: