Bizetova Carmen v Metropolitní opeře: Oheň jménem Margaine a výborný Alagnův Don José

Obnovené nastudování francouzského „klenotu“ s jednou z mála titulních ženských rolí pro nižší hlas bylo plné nadstandardních hereckých výkonů, tentokrát lze jistojistě hovořit také o hvězdných zážitcích a výjimečnosti večera v rovině pěvecké.

Hlavním motivickým materiálem Carmen v Metropolitní opeře je všudypřítomná hrozba a násilí, a to od pouličních bojů prvního dějství až po býčí zápasy dějství čtvrtého. Divák je takto udržován v neustálém napětí, které prožívá s pocitem, že krveprolití může přijít s každou vteřinou. Produkce sira Richarda Eyrea, jenž je pilířem Metropolitní opery již od svého příchodu v roce 2009, zachycuje živelnost takřka dokonale, navíc vkusně podněcuje fabuli přesunem do dob španělské občanské války. Rušivě občas působí užití rekvizit, a zatímco produkci se s jistotou nestydíme označit za velkoformátovou, tak kupříkladu flamenco v závěru druhého dějství naprosto přehlušilo dupot podpatků, které se nesly nad orchestrem stejně pohodlně jako Giacominiho tenor v nejlepších letech. Představení příliš neponohlo ani uchýlení se k verzi s Guiraudem dotvořenými recitativy – ty dnes zbytečně rušivě zasahují do původních dialogů.

Titulní roli, kterou při premiéře ztvárnila Elina Garanča, tentokrát vedení Metropolitní opery pro všechna uvedení sezóny svěřilo do rukou francouzské mezzosopranistky Clémentine Margaine. Zpěvačka v roli Carmen od příchodu v prvním dějství vyzařovala svůdně dramatickou energií a její expresivní vzhled se divákovi stal nezapomenutelným zážitkem. Málo interpretek dokáže postavě vtisknout tak bohatý vnitřní život jako Margaine i ve chvílích, kdy jen všechno tiše sleduje z povzdálí. Její vokál disponuje neméně kvalitní úrovní a odkazuje na výukové techniky kulatého témbru Lilli Lehmann. Hlas Margaine působí jistě a je intonačně nadstandardně stabilní.

Roberto Alagna, foto MET

Don José ztvárněný Robertem Alagnou byl tohoto večera (8. 2. 2019 v Lincoln Center) taktéž pěvecky přesvědčivý a Margaine schopně přitakával. Byť se někomu může Alagnův témbr zdát až příliš nazální a dikce nesrozumitelná, jeho technika fonace je prvotřídní. Až na pár toporných momentů bylo též jeho herecké uchopení role uvěřitelným vyjádřením pravé a intenzivní posedlosti Carmen. Francouzský tenorista umí být v roli znepokojující, ukázkově vyjadřuje napjaté situace, a jeho hlas zní stále stejně jistě. Dramatickou hlasovou polohu ukázal spolu s Micaëlou v duetu Parle-moi de ma mère, který tmelila obrovitá vášeň vrcholící v závěrečné frázi O souvenirs du pays harmonickým pianissimo. Obzvláště vydařená byla jeho árie La fleur que tu m’avais jetée uzavírající slovy De cette odeur je m’enivrais! Alagnovo suverénní h1. Alagna svým výkonem poukázal na ukázkovou techniku a v porovnání s alternujícím Yonghoonem Lee (viděno v přenosu HD) nelze Alagnovi upřít vyváženost oble znějícího hlasu a záviděníhodnou střední hlasovou polohu. Donu Josému zdárně sekundovali také kolegové důstojníci, jež byli tentokrát neobvykle silnými souputníky. Adrian Timpau vystoupil jako Moralès, zatímco Richard Bernstein exceloval jako Zuniga.

, foto MET

Alexander Vinogradov byl skvělý Escamillo – talentovaný herec zpívající s velkou elegancí! Vinogradov se svým temperamentem přibližuje postavě skutečného zápasníka s býky. V Toreadorské písni k nám promlouval děsivým obrazem témbrově tmavého hlasu, zato v láskyplném čtvrtém dějství jako by jeho hlas pookřál a dokázal tak, že umí nalézt i jemné odstíny líbivého znění. Jako Micaëla vystoupila tohoto večera Alexandra Kursak, jež byla svým hybným sopránem obrazem kontrastu divokého hlasového projevu a herecky plaché a ztělesněné nevinnosti. Její výkon lemovaly široce klenuté fráze, plné emocí, vrcholící třetím dějstvím árií Je dis que rien ne m’épouvante. Sarah Mesko představila smyslné mezzo jako Mercédès a Sydney Mancasola ukázala kovově znějící soprán v roli Frasquity. Jistě nezapomínejme také na sbor, který prožil vydařený večer, obzvlášť zazářil při vzrušené oslavě průvodu býčích bojovníků a byl ozdobou celého představení.

, foto MET

Hvězdou večera byl ovšem Louis Langrée, pod jehož taktovkou spojil síly orchestr s vysoce kvalitními hereckými výkony, podnícenými okouzlující produkcí sira Richarda Eyrea. Jeho vyostřená a napínavá tempa občas diváka nutila k dojmu, že jde o sázku na drama i v orchestřišti, což nakonec dokonale podnítilo úzkostlivou atmosféru tragického příběhu Carmen.

Sdílet článek: