sobota, 6. prosinec 2008

Benátské barvy

Napsal(a) 

Pravými benátskými barvami zářil koncert souborů Ensemble Inégal a La Fenice , které pod vedením Adama Viktory představily program z benátské duchovní tvorby raného baroka (5. 2., kostel sv. Šimona a Judy). Pečlivě vybraný repertoár byl sestaven do struktury nešpor (in festo unius martyris), přičemž původní kontext skladeb byl ještě umocněn použitím chorálních antifon. Známá, ale rozhodně neoposlouchaná a stále okouzlující díla Claudia Monteverdiho se střídala s žalmy a hymny G. A. Rigattiho, F. Cavalliho a G. Finettiho. Večeru suverénně dominovala dvojice sopránů - Gabriela Eibenová a Hana Blažíková , a to částečně nechtěně, neboť slečna Blažíková oproti původnímu plánu zastupovala onemocnělého Jaroslava Březinu v Monteverdiho Confitebor (a due voci con due violini) , což bylo ovšem odškodnění vzorové. Z pánů na sebe nejvíce upozornil barytonista Tomáš Král , zejména zdařilým sólem v závěrečném Rigattiho Magnificat . Mezi nejpůsobivější čísla večera patřilo jedinečné Monteverdiho Beatus vir (šestihlasé, s ostinátním basem), kdy recenzent želel pouze umístění zpěváků v hloubce presbytáře. Přestože byli zpěváci na praktikáblech, virtuozitu některých pasáží (zde i v jiných skladbách večera) mohla ocenit jen část publika v tomto krásném, leč akusticky problematickém auditoriu. O to více ovšem vynikala impresivní tutti, barvy celého ansámblu a pečlivá deklamace. Formální struktura (mnohoúsekovost, časté střídání metra) a realizace těchto skladeb v opravdu slavnostním obsazení, navíc rozprostřeném po celé šířce pódia, hrozí nebezpečím výkyvů tempa. Až na několik drobností (například v jedné z rychlých částí Rigatiho Dixit Dominus s množstvím virtuózních pasáží začínajících na lehkou dobu) se však panu Viktorovi podařilo tato úskalí zdárně překonat. Převážně vokální koncert doplňovaly (takzvané in loco antiphonae) dvě cenné skladby instrumentální: Toccata undecima G. Gabrieliho a Sonáta a 8 in due cori málo známého Francesa Uspera (1561 - 1641), v níž měli posluchači možnost obdivovat zcela "nerušeně" umění instrumentálních sólistů, zejména obou cinkenistů (Jean Tubery , Emmanuel Mure ), čímž ale nechce být nikterak snižováno umění obou houslistek a pozounistů. Jejich velká chvíle však přišla až v Magnificat, kdy pánové podali i "stylově nepoučenému" posluchači omračující důkaz, že i na pozoun lze hrát jemně a s půvabem! Přestože spirituální rovinu programu krásně umocnilo i závěrečné chorální Benedicamus Domino , které choralisty řídící Hassan El-Dunia velmi citlivě "prodloužil" do ticha vybízejícího k meditaci, nadšené publikum si po prvním vydechnutí okamžitě vyžádalo přídavek, jímž se stalo neméně strhující Monteverdiho Laetatus sum .

Marc Niubò

Ředitel Ústav hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.