pátek, 4. květen 2018

Benátská slavnost po francouzsku: Roztančené Collegium Marianum

Napsal(a) 

Gudrun Skamletz a Collegium Marianum, foto Petra Hajská Gudrun Skamletz a Collegium Marianumfoto: Petra Hajská

V letošním osmnáctém ročníku cyklu Barokní podvečery se soubor Collegium Marianum soustředí zejména na prolínání italského a francouzského stylu. Jak už jsme u tohoto ansámblu zvyklí, nechybí při tom dotyk liturgie ani vůně divadelních líčidel. To první nabídli hudebníci jak se sluší a patří v postní době, na jeviště se vypravili až v čase májovém. Tentokrát se tématem stala rozverná benátská noc s příměsí francouzské elegance a svůdnosti. Taneční střevíčky si v pražském Divadle ABC obula Gudrun Skamletz, s níž soubor spolupracoval poprvé v roce 2008 na představení Taneční mistr.

Karnevalový program s názvem Forlane není úplnou novinkou, v premiéře byl uveden na jubilejním ročníku festivalu Concentus Moraviae před třemi lety, kdy umělecká vedoucí ansámblu Jana Semerádová vyslovila v rozhovoru pro HARMONII přání, aby představení žilo dál. Nyní zřejmě nastal čas příhodný k projektu se vrátit a při zachování základní myšlenky - navštívit slavnosti v Benátkách a v Paříži - namíchat autory i skladby zase trochu jinak. Pod zkušeným vedením Jany Semerádové to nemohlo dopadnout jinak než skvěle.

 , foto Petra Hajská foto: Petra Hajská

Orchestr v jednotně černém oblečení se v průběhu večera přeskupoval jako stíny v odlesku slavnostního ohňostroje a přesouval se po jevišti - vyjma skupiny basso continuo - tak, aby s tanečnicí tvořil vzájemně se ovlivňující symbiotický útvar. Činil tak s elegancí postrádající křiklavou teatrálnost, která by tomuto souboru neslušela a do které se naštěstí nenutí. Jindy pohybově výrazná Jana Semerádová nedala tentokrát plný průchod svému temperamentu, aby zachovala navozenou atmosféru a aby mohla více vyniknout sólistka, která si záhy podmanila celé hlediště. Není divu, protože výrazový, pohybový a choreografický rejstřík Gudrun Skamletz je skutečně pozoruhodný. Dokáže s ladnou důstojností dostát všem pravidlům barokního tance, což ukázala zvláště v působivě ztvárněné rekonstrukci passacaille z opery Armide Jeana-Baptisty Lullyho, za pár vteřin se z královny proměnit v klauna, ptáka, španělskou vědmu, poškádlit hudebníky, komunikovat s publikem a neztratit snad ani na vteřinu svou taneční graciéznost. Zároveň se nebojí opustit zcela historicky poučenou interpretaci a nabídnout publiku prvky moderních tanečních technik, jež do hudebního kontextu zapadají s okouzlující samozřejmostí. Své vystoupení zakončila snovou taneční etudou na Flétnový koncert g moll Antonia Vivaldiho La notte, jejíž první věta nese podtitul „Fantasmi“ a věta závěrečná „Il sonno“. Pochvalu si zaslouží i jednoduché, nápadité kostýmy Chantal Rousseau.

Lenka Torgersen, foto Petra Hajská Lenka Torgersenfoto: Petra Hajská

Vyrovnané hře orchestru vévodila jako obvykle téměř dokonalá flétnistka (a příležitostná perkusistka) Jana Semerádová s nonšalantně zavěšenou „zobcovkou“ za pasem a mimořádným citem pro taneční rytmy, výtečná houslistka Lenka Torgersen, kterou je vždy radost poslouchat, sluší se zmínit i houslistku a violistku Magdalenu Malou, brilantního violoncellistu Petra Hamouze a „continuový“ poklad Sebastiana Knebela za cembalem.

My v hledišti, místy poněkud zmatení, neboť naše jediné vodítko - tištěný program - pohltila divadelní tma, jsme doplňovali atmosféru zcela spontánním, nahodilým potleskem, jako bychom byli v jiném čase a na jiném místě svědky nočního pouličního představení (navíc bez prostoru na „pěkné“ koncertní kašlání). Collegium Marianum očividně, díky Bohu, neztrácí po dvaceti letech dech.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.