úterý, 11. únor 2020

Barokní Salome

Napsal(a) 

 , foto Petra Hajská foto: Petra Hajská

Nevšedním a pro mnohé české posluchače bezpochyby zcela nečekaným zážitkem bylo uvedení nejslavnějšího oratoria Alessandra Stradelly, San Giovanni Battista, ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Zásluhu na tom má Václav Luks a Collegium 1704, kteří skladbu již dříve uvedli s úspěchem v Salcburku a – spolu Marcem Minkowskim a dalšími – přispívají k obnovenému zájmu o toto vynikající dílo.

Stradellovo oratorium pojednává známou novozákonní pasáž, jež doznala popularity ve hře Oscara Wilda a opeře Richarda Strausse. Také ve Stradellově oratoriu je ústřední postavou fanatická Dcera Herodiady (kterou pozdější tradice ztotožnila/pojmenovala Salome), také zde v závěru přijde žádost o hlavu Jana Křtitele. Dcera Herodiady (soprán) má takřka dvojnásobně větší počet árií a ansámblů než titulní hrdina (alt), i než Herodes (bas), nemluvě o dalších dvou postavách vedlejších. Stradellova mimořádná melodická invence, bohaté harmonické vyjadřování, nápadité variování čistě smyčcové sazby i ryze formálních postupů jsou obdivovány již od doby svého vzniku.

 , foto Petra Hajská foto: Petra Hajská

V Luksově provedení byla právem akcentována dramatičnost oratoria, jež zejména v druhé části graduje. Zpěváci své úlohy zpívali částečně zpaměti, což živosti a expresivitě pochopitelně jen prospělo. V titulní roli exceloval slavný francouzský kontratenorista Christophe Dumaux, jehož do detailu cizelovaný projev se naplno zaskvěl v árii Io per me non cangerei nebo ve svém závěrečném recitativu Quando mai fia che morte, kde Luks volil střídmější doprovod bez cembala. Jakkoliv je tento nástroj považován v barokních skladbách za nutnost, během koncertu se opět potvrdilo, že sušší a konkrétnější doprovod sluší mnohým hlasům v sálových akustikách nesporně více než bohatá arpeggiová hra nad basem. (Krom cembala bylo během koncertu užito i harfy, dvou teorb, varhan, fagotu...)

Chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac coby Herodes si publikum získával postupně každým svým výstupem, s vrcholy v árii Provi pur le mie vendette a v závěrečném duetu, velmi dobrý dojem však zanechal i tenorista Luca Cervoni ve vedlejší roli Rádce. Sopranistka Arianna Venditelli byla zcela suverénní Salome, vášnivá i nejistá, intrikující, svádějící. Její průrazný soprán byl v silnější dynamice někdy na úkor srozumitelnosti a souladu s nástroji, v pianissimu ovšem skvostný. Jistá ostrost obou ženských zpěvních hlasů (Herodiadu zpívala mezzosopranistka Gaia Petrone) byla nejvíce na škodu v „madrigalu“ Dove, Battista, dove, kde se pětice hlasů vskutku příliš nepojila. Celkový dojem z koncertu byl ovšem vzhledem k vysoké profesionalitě všech umělců jedinečný.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.