úterý, 11. únor 2020

Barokní Salome

Napsal(a) 

 , foto Petra Hajská foto: Petra Hajská

Nevšedním a pro mnohé české posluchače bezpochyby zcela nečekaným zážitkem bylo uvedení nejslavnějšího oratoria Alessandra Stradelly, San Giovanni Battista, ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Zásluhu na tom má Václav Luks a Collegium 1704, kteří skladbu již dříve uvedli s úspěchem v Salcburku a – spolu Marcem Minkowskim a dalšími – přispívají k obnovenému zájmu o toto vynikající dílo.

Stradellovo oratorium pojednává známou novozákonní pasáž, jež doznala popularity ve hře Oscara Wilda a opeře Richarda Strausse. Také ve Stradellově oratoriu je ústřední postavou fanatická Dcera Herodiady (kterou pozdější tradice ztotožnila/pojmenovala Salome), také zde v závěru přijde žádost o hlavu Jana Křtitele. Dcera Herodiady (soprán) má takřka dvojnásobně větší počet árií a ansámblů než titulní hrdina (alt), i než Herodes (bas), nemluvě o dalších dvou postavách vedlejších. Stradellova mimořádná melodická invence, bohaté harmonické vyjadřování, nápadité variování čistě smyčcové sazby i ryze formálních postupů jsou obdivovány již od doby svého vzniku.

 , foto Petra Hajská foto: Petra Hajská

V Luksově provedení byla právem akcentována dramatičnost oratoria, jež zejména v druhé části graduje. Zpěváci své úlohy zpívali částečně zpaměti, což živosti a expresivitě pochopitelně jen prospělo. V titulní roli exceloval slavný francouzský kontratenorista Christophe Dumaux, jehož do detailu cizelovaný projev se naplno zaskvěl v árii Io per me non cangerei nebo ve svém závěrečném recitativu Quando mai fia che morte, kde Luks volil střídmější doprovod bez cembala. Jakkoliv je tento nástroj považován v barokních skladbách za nutnost, během koncertu se opět potvrdilo, že sušší a konkrétnější doprovod sluší mnohým hlasům v sálových akustikách nesporně více než bohatá arpeggiová hra nad basem. (Krom cembala bylo během koncertu užito i harfy, dvou teorb, varhan, fagotu...)

Chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac coby Herodes si publikum získával postupně každým svým výstupem, s vrcholy v árii Provi pur le mie vendette a v závěrečném duetu, velmi dobrý dojem však zanechal i tenorista Luca Cervoni ve vedlejší roli Rádce. Sopranistka Arianna Venditelli byla zcela suverénní Salome, vášnivá i nejistá, intrikující, svádějící. Její průrazný soprán byl v silnější dynamice někdy na úkor srozumitelnosti a souladu s nástroji, v pianissimu ovšem skvostný. Jistá ostrost obou ženských zpěvních hlasů (Herodiadu zpívala mezzosopranistka Gaia Petrone) byla nejvíce na škodu v „madrigalu“ Dove, Battista, dove, kde se pětice hlasů vskutku příliš nepojila. Celkový dojem z koncertu byl ovšem vzhledem k vysoké profesionalitě všech umělců jedinečný.

Marc Niubò

Ředitel Ústav hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.