Collegium Marianum vytrvale zásobuje pražské publikum přitažlivými projekty z oblasti „staré hudby“, díky nimž se lze seznámit s řadou méně známých či zcela neznámých děl „tváří v tvář“. Lednový večer (25. 1.), jehož název Concert de la Reine byl odvozen ze stejnojmenných produkcí založených manželkou Ludvíka XV., měl původně tematicky kroužit kolem osobnosti slavného hornisty Jana Václava Sticha-Punta, taktéž spjatého s „královninými“ koncerty. Obtíže s dodávkou not bohužel způsobily změnu programu, a tak se přirozený lesní roh rozezněl pouze v Mozartově Kvintetu Es dur KV 407 . Bravurně jej ovládal – i slovně představil – Václav Luks a publikum mohlo jen litovat, že zmiňované noty nedošly. Přestože hraní bez „kiksů“ není nejdůležitější, u tak těžko ovladatelného nástroje šlo o takřka neuvěřitelný výkon, před nímž je nutno hluboce smeknout. Kromě toho Luks doslova zazářil v ostatních skladbách jako cembalista, stejně tak i flétnistka a zároveň umělecká vedoucí Jana Semerádová (v Sonátě č. 4 op. 2 Václava Vodičky) a cellistka Hana Fleková . Maximálním nasazením, zřetelnou představou, precizností, interpretačním umem i zralou muzikalitou tvořili tito umělci v průběhu celého večera pevné jádro. Ostatní kolegové za nimi spíše poněkud vláli (nejistě a nevyrovnaně provedená Sonáta Ch. W. Glucka a Philidorova Sinfonie ). Předpokládejme, že za to mohla jen nenadálá změna programu. Nejpřesvědčivěji provedli Gluckovu předehru k opeře Ifigenie en Aulide, která hýřila dramatickými kontrasty a vášní.
