úterý, 6. duben 2004

Barokní podvečer

Napsal(a) 

Collegium Marianum vytrvale zásobuje pražské publikum přitažlivými projekty z oblasti "staré hudby", díky nimž se lze seznámit s řadou méně známých či zcela neznámých děl "tváří v tvář". Lednový večer (25. 1.), jehož název Concert de la Reine byl odvozen ze stejnojmenných produkcí založených manželkou Ludvíka XV., měl původně tematicky kroužit kolem osobnosti slavného hornisty Jana Václava Sticha-Punta, taktéž spjatého s "královninými" koncerty. Obtíže s dodávkou not bohužel způsobily změnu programu, a tak se přirozený lesní roh rozezněl pouze v Mozartově Kvintetu Es dur KV 407 . Bravurně jej ovládal - i slovně představil - Václav Luks a publikum mohlo jen litovat, že zmiňované noty nedošly. Přestože hraní bez "kiksů" není nejdůležitější, u tak těžko ovladatelného nástroje šlo o takřka neuvěřitelný výkon, před nímž je nutno hluboce smeknout. Kromě toho Luks doslova zazářil v ostatních skladbách jako cembalista, stejně tak i flétnistka a zároveň umělecká vedoucí Jana Semerádová (v Sonátě č. 4 op. 2 Václava Vodičky) a cellistka Hana Fleková . Maximálním nasazením, zřetelnou představou, precizností, interpretačním umem i zralou muzikalitou tvořili tito umělci v průběhu celého večera pevné jádro. Ostatní kolegové za nimi spíše poněkud vláli (nejistě a nevyrovnaně provedená Sonáta Ch. W. Glucka a Philidorova Sinfonie ). Předpokládejme, že za to mohla jen nenadálá změna programu. Nejpřesvědčivěji provedli Gluckovu předehru k opeře Ifigenie en Aulide, která hýřila dramatickými kontrasty a vášní.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.