úterý, 22. únor 2005

Barokní inspirace

Napsal(a) 

V FOK přejí staré hudbě. To je dobrá zpráva pro publikum, které takto zaměřené koncerty navštěvuje v hojném počtu, i pro interprety - zvláště tuzemské. Cyklus Barokní opera a oratorium je vhodně - konečně - umístěn do kostela sv. Šimona a Judy. Pro v pořadí druhý večer (19. 11.) byla vybrána opera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu ), jejímž autorem byl zřejmě Johann Hugo von Wilderer (1670 - 1724). Zhruba hodinové dílo, dochované v kroměřížském arcibiskupském archivu, zaznělo původně na düsseldorfském dvoře jako divadelní úvod k následnému baletu a bylo součástí oslav narozenin düsseldorfského kufiřta. Nepříliš sofistikovaný text neznámého autora vypráví o početí a zrození diamantu - krále, jehož "rodiči" jsou paní země Berecintia a pán slunce Febo, kteří posléze spolu s pánem větrů Zefirem chválí narozeného krále a slibují mu záři a podporu. Pokud text nesliboval výjimečný zážitek, hudba za znovuoživení rozhodně stála. Wildererova kombinace vrcholného italského - benátského - baroka s francouzskými prvky byla příjemným překvapením.

Poloscénické nastudování orchestru pod vedením Tomáše Hanzlíka mělo velké plus především ve vytvoření atmosféry. Osvětlení svíčkami, mini jeviště, nápadité kostýmy Venduly Johnové (masky zpěváků zároveň symbolizovaly jejich postavy), mírně přehrávající postavy okřídlených hudebníků - much a brouků - i tanec (choreografie Dana Škrabalová ) nebyly sice puristicky dobově poučené, spíše barokem více (kostýmy) či méně (tanec) inspirované, výsledný efekt byl ale velice zdařilý. Ne vždy byly ale povedené výkony zpěváků (Markéta Večeřová - Febo, Jan Mikušek - Zefiro, Anna Jelínková - Berecintia), kteří měli bohužel občas technické potíže, vyzdvihnout lze jen Mikuškovu árii L'adamante a foco a skvělou árii Co'miei rai formar Večeřové. I s přimhouřením oka mohla být interpretace dotaženější, s větší dávkou perfekcionismu. (Je sice známo, že interpreti a zvláště zpěváci staré hudby mají u nás složité podmínky, budeme je ale omlouvat donekonečna?) Naštěstí měli pěvci "pod sebou" šikovný a s jistotou hrající orchestr, navíc, jak již bylo řečeno, opera jako celek zapůsobila a zaujala.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.