Barevné tóny Jana Šimíčka

Emil Drápela, Dana Drápelová, Michal Greco, foto Klub moravských skladatelů

V současných velmi rušných dnech hudebního Brna nabídla 4. listopadu HF JAMU ve spolupráci s Klubem moravských skladatelů nesmírně zajímavý večer komorní tvorby k osmdesátým narozeninám Jana Šimíčka, vynikajícího klavíristy, skladatele a rozhlasového hudebního redaktora. A také nadšeného jazzmana. Program přinesl v premiérách čtyři sklady sugestivně přibližující autorovu schopnost osobitě vyjadřovat různé nálady, osobní prožitky a inspirace, stejně jako využívat zvukové možnosti různých nástrojových obsazení.

Milan Mrazík, Petr Chomoucký, Antonín Kolář, Miloš Kovařík, foto Klub moravských skladatelů

Sonátě pro klavír č. 7 „Vzpomínky“ (v interpretaci Radima Pančochy) s určitým respektem navazuje na klasické skladby tohoto formátu, aniž by potlačoval výrazně osobní, náladově rozmanité zdroje témat. Trnová koruna. Fantazie podle obrazu akademického malíře Františka Hanáčka (Emil Drápela – klarinet, Dana Drápelová – klavír, Michal Greco – violoncello) je evidentně skladatelovým vyjádřením silného dojmu z jiného uměleckého díla či dokonce hudební verzí výtvarného projevu. Tady se, možná dokonce v souladu s barevnými prožitky, výrazně uplatnila zvuková bohatost nástrojových kombinací. Líšeňská fabulace pro 4 lesní rohy (Milan Mrazík, Petr Chomoucký, Antonín Kolář a Miloš Kovařík) působila, aspoň na mne, pohodou moravského domova, kde možná v tónech nástrojů zaznívala i ozvěna bodré přátelské konverzace. Jazz classic concerto pro dva klavíry (Hoang Anh Pham a Kamil El-Ahmadieh) bylo fascinujícím vyvrcholením večera, v němž se autor spontánně a s jemným smyslem pro humor a ironii přihlásil k jazzovým ikonám. Navíc přitom nabídl možnost nesmírně efektního virtuózního projevu, kterou interpreti plně využili.

Hoang Anh Pham a Kamil El-Ahmadieh, Jan Šimíček uprostřed, foto Klub moravských skladatelů

Očekával-li někdo jen obvyklé zdvořilostní setkání naplněné vlídnými úsměvy gratulantů, byl mile překvapen velmi barevným, různorodým hudebním večerem. Většina skladeb v sobě nesla stopy dvou velkých Šimíčkových lásek: klavíru a jazzu. Radost z muziky byla ostatně tím nejlepším blahopřáním.

Sdílet článek: