úterý, 30. leden 2018

Barevné etudy a Černá mše Veroniky Böhmové

Napsal(a) 

Veronika Böhmová, foto Lucie Robinson Veronika Böhmováfoto: Lucie Robinson

Pianistka Veronika Böhmová si nikdy nekladla malé cíle a nikdy se také nelekala technických obtíží. Znovu to potvrdila programem, který si připravila pro čtvrtý koncert cyklu FOK Světová klavírní tvorba (Dvořákova síň, 27. ledna 2018). Vybrala si díla, která patří ve světové klavírní literatuře k nejnáročnějším vůbec. První půli svého recitálu věnovala Alexandru Skrjabinovi: hrála jeho Etudy op. 8 a proslulou Sonátu č. 9 op. 68, zvanou „Černá mše“. Ve druhé polovině večera provedla kompletně Études–Tableaux op. 39 Sergeje Rachmaninova.

Uhrát takovýhle program v jednom večeru je úkol pro dva urostlé chlapy ve vrcholné fyzické kondici, a ne pro subtilní mladou dámu s křehkýma rukama a s prsty, které jen taktak vezmou oktávu. Jenomže ve Veronice Böhmové se skrývá neuvěřitelná dávka energie, kterou by v ní nikdo, kdo ji zná jen od pohledu, nečekal a kterou jí mohou mnozí její mužští kolegové závidět. Celý večer zvládala s naprostým nadhledem, bez sebemenší známky únavy, takže méně zasvěcení posluchači nemuseli vůbec tušit, jak obrovské nároky na interpreta Skrjabinovy a Rachmaninovovy skladby kladou. Umělkyně má obdivuhodnou klavírní techniku, a to jak prstovou, tak také „velkou“, jíž je pro Skrjabina i Rachmaninova nezbytně zapotřebí. Navíc je obdařená neobyčejnou muzikálností, umí skvěle pracovat s časem a dokáže si poradit i s tou nejnepřehlednější formou – ve spletitých a rafinovaně vrstvených kompozicích obou skladatelů nejenže se nikdy neztratí, ale nenechá v nich bloudit ani posluchače. Hudba plynula v krásných, plasticky modelovaných vlnách, plná kouzelných zvukových nuancí – od tajemných pianissim po téměř až orchestrální forte, s něžně rozezpívanými lyrickými partiemi. Skrjabinovy a Rachmaninovovy etudy mají k sobě v mnoha směrech velmi blízko: jak svými neobvyklými harmoniemi, tak nápaditou – a komplikovanou – nástrojovou fakturou, a v podání Veroniky Böhmové vyzněly jako působivé barvité příběhy. Výrazově kontrastní Skrjabinova „Černá mše“ vnesla do pestrého světa klavírních etud svým depresivním poselstvím o vítězství negativních sil notnou dávku beznaděje. O záviděníhodné fyzické výdrži Veroniky Böhmové svědčil pak jeden nepřehlédnutelný a nepřeslechnutelný detail: závěrečné fortissimové takty poslední Rachmaninovovy etudy hrála s takovou razancí a vitalitou, jako by byla ne na konci, ale teprve na začátku svého recitálu.

Obecenstvo ocenilo výkon této sympatické usměvavé umělkyně velkým potleskem, za nějž bylo odměněno dvěma přídavky: Skjrabinovým Preludiem č. 4 z opusu  č. 23 a Paderewského SarabandouHumoresques de Concert op. 14. Po efektním etudovém ohňostroji byly obě pomalé skladby příjemným pohlazením po duši a hezkým rozloučením na dobrou noc.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.