sobota, 10. listopad 2012

Banská Bystrica - Così fan tutte

Napsal(a) 

I když jsou inscenátoři zvyklí zvolit do prvního obsazení své největší trumfy a do druhého „spolehlivé tahouny“, někdy se mohou mýlit. Shodou okolností jsem mohl shlédnout v Banské Bystrici (17. 3.) i v bratislavském SND (24. 3.) jenom druhé premiéry Mozartových Così fan tutte a Janáčkovy Její pastorkyně . Více jsem toho litoval v Bratislavě, protože v mozartovské inscenaci jsem byl zvědav na „novou vlnu“ slovenského operního mládí, které přirozeně nemohlo aspirovat na premiéru první. Shodou okolností se obě nové inscenace zrodily s účastí českých umělců. V Banské Bystrici to byl autor jednoduché scény Jaroslav Milfajt , kostymér Roman Šolc , který částečně pracoval s dobovými, částečně s modernějšími kostýmy, a režisérka Jana Andělová-Pletichová . Ta zřejmě po dohodě s autorem hudebního nastudování Igorem Bullou Mozartovo dílo řádně proškrtala a posunula jej do zábavné, pro málo vyspělého diváka přijatelné roviny. Slovenské operní publikum má totiž blíže turistickému publiku Veronské arény než k vyspělému opernímu posluchači a Mozart (podobně jako Janáček) to u nás nemají lehké. Snad taky proto inscenátoři některé scény situovali na neapolskou pláž, na které se Dorabella a Fiordiligi promenádují takřka „dole bez“ a salvy smíchu publika vyvolává plavecký kompars s ploutvemi, vodními brýlemi a gumovými míči. V dalších scénách jde již o inscenaci celkem tradiční, bez pokusu hledat nové interpretace, jenomže ochuzenou o některá pěkná hudební čísla. Jinak ale Bullovo hudební nastudování lze přijmout jako relativně kvalitní. Ze čtveřice mladých operních adeptů obstáli muži – tenorista Juraj Hollý (Ferrando), o poznání méně Lubomír Popík (Guglielmo), slabinou ovšem byly výkony Fiordiligi a Dorabelly. Martina Múdra zpívala tvrdě, málo vázaně, s nepřesvědčivými a příliš vibrujícími výškami, Radoslava Mičová postrádala ve tvarování frází více tmavší barvy a lehkosti. Standardně se uvedla bratislavská Helena Becse Szabo jako Despina, hlasově zralý košický barytonista Marián Lukáč byl suverénem, ale k Mozartovi taktéž nemá blízko. Celkově bychom mohli tuto zredukovanou a odlehčenou koncepci přijmout jedině za předpokladu, že bude vyvážena náročnějšími uměleckými projekty.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.