pondělí, 17. srpen 2015

Balady české a španělské v Novoměstské radnici propojily srdce Evropy s jižanským temperamentem

Napsal(a) 

Duo Siempre Nuevo a Barbora Martínková-Polášková Duo Siempre Nuevo a Barbora Martínková-Polášková

Velký sál Novoměstské radnice v Praze se stal už pátým rokem místem, které si pražské hudbymilovné publikum spojuje s letním hudebním festivalem Novofest.  Nové vedení radnice mělo velmi osvícený nápad využít tento překrásný renezanční sál s nádhernou akustikou i jedinečným geniem loci pro každoroční akci, která by Pražanům druhého pražského obvodu nabídla kvalitní ucelenou koncertní řadu. Už pátým rokem tyto historické prostory oživuje letní hudební festival Novofest. První dva roky radnice festival připravovala v koprodukci s hudební manažerkou Marií Vítovou Duškovou, která od roku 2012 festival již organizačně plně zajišťuje jako ředitelka společnosti Novofest o.s. a festivalu od jeho počátku vtiskla velmi zajímavou dramaturgii. Od svého vzniku je možné každým rokem sledovat, jak si Novofest směle razí cestu mezi přední pražské festivaly. Z počátku Novofest nabízel pouze letní prázdninové koncerty, které přesahovaly až do měsíce září. Už dva roky má stále se zvětšující festival krátkou předprázdninovou část a od roku příštího se můžeme těšit na významnější jarní rozšíření. Festival má své stálé publikum, které se na koncerty vrací a sál pro 200 lidí bývá pravidelně zcela zaplněn. Ostatně není divu. Koncerty mají jedinečnou atmosféru díky překrásným historickým prostorám, ale především díky pečlivému výběru umělců a originální dramaturgii. Od samotného počátku Novofestu koncerty přináší přesahy klasické hudby k jiným hudebním žánrům i uměleckým oborům. Oblíbené jsou i různé doplňkové programy - po vybraných koncertech organizátoři nabízí noční výstup na věž radnice s překrásným výhledem na noční Prahu, možnost prohlídky sklepních historických prostor nebo menší výstavy spojené s programem nebo osobnostmi koncertů.

Letošní ročník na téma Hudba a tanec zahájila už 5. května mimořádným večerem Soňa Červená spolu s klavíristou Karlem Košárkem. Letošní festivalová řada přináší zajímavou hudbu, pro kterou jsou přímo nově vytvářeny choreografie, uváděny jsou také převzatá vystoupení, ve kterých byla taneční choreografie naopak na míru nově upravena pro Velký sál Novoměstské radnice. Pro Novofest tak například zcela nově vznikla komorní choreografie na hudbu Oliviera Messiaena. Jeden z večerů Novoměstskou radnici naopak naplnil flamencem v podání tanečnice Loly Karpenko a skupiny Miroslav Žára & Band. Na další hudebně taneční večery se ještě můžeme těšit – 26. srpna na interpretaci flétnistky Clary Novákové, gambistky Hany Flekové a cembalistky Moniky Knoblochové roztančí barokní tance F. Couperina, J. Ph. Rameaua a dalších tanečnice Andrea Miltnerová.

Některé večery letošního festivalu ale tanec pouze navozují tanečními rytmy. To byl i příklad programu Balady české, balady španělské, který byl na Novofestu uveden ve středu 12. srpna. Už samotný výběr umělců byl velmi šťastný. Představila se skvělá mezzosopranistka Barbora Martínková-Polášková společně s kytarovým duem Duo Siempre Nuevo ve složení Matěj Freml a Patrick Vacík. Výjimečný hlasový rozsah Barboře Martínkové-Poláškové umožňuje interpretovat neobyčejně široký repertoár od hudby vrcholné renesance až po hudbu současnou. Barbora Martínková-Polášková má nejen podmanivý, barevný a dokonale technicky zvládnutý hlas, ale navíc je přímo stvořená pro hudbu, která nás svým temperamentem zavede do jižních krajin… V červených šatech na pódiu působila doslova jako krásná Carmen a není divu, že nejznámější árie z opery Carmen byla také prvním přídavkem. Večer ale otevřela hudba Leoše Janáčka. A to ve zcela nezvyklém pojetí. Matěj Freml se zhostil úpravy klavírního partu vybraných písní z  cyklu Dvacet šest lidových balad. Výsledný dojem byl skutečně originální. Balady (Keď já pojdem na tu vojnu  / Na slatinských lukách / A byl jeden zeman / Štyry kosy) byly vybírány nejen podle vtipnosti textu a krásné melodiky, ale také podle struktury původně klavírního doprovodu. Ve verzi pro dvě kytary balady dostaly mnohem jemnější charakter a zněly překvapivě přirozeněji!

Matěj Freml a Patrick Vacík se znají už z dob studií na středních školách ve třídě Václava Kučery. Společně ale začali hrát až později v roce 2007. Stalo se tak ve Výmaru, kde Patrick Vacík studoval na Hochschule für Musik Franz Liszt a Matěj Freml do Výmaru přijel na kratší stáž. Poprvé během tohoto večera se oba kytaristé sólově představili ve skladbě Rosarium Jana Nováka. Jan Novák (1921 – 1984) tuto skladbu psal už velmi vážně nemocen v exilu v Německu. Baladický a intimní charakter této hudby velmi vystihoval název skladby - v překladu „Růženec“. Dílo se skládá z celkem deseti kratičkých částí, které si posluchače podmaní svou jednoduchostí a formální čistotou. Obě kytary používají pouze jednoduché výrazové prostředky, přesto posluchači až běhá mráz po zádech. Výběr pěti skladeb podtrhl hudební pestrost těchto kytarových miniatur, ve kterých jsme místy jakoby z velké dálky mohli „zaslechnout“ inspiraci velkým učitelem Jana Nováka, Bohuslavem Martinů… Ostatně sympatie publika si Matěj Freml a Patrick Vacík získali ještě před tím, než se poprvé dotkli strun, a to díky poutavému a vtipnému průvodnímu slovu.

Duo Siempre Nuevo a Barbora Martínková-Polášková Duo Siempre Nuevo a Barbora Martínková-Polášková

První polovinu ve znamení české hudby uzavřel výběr z Cikánských písní  Antonína Dvořáka. Transkripce pro dvě kytary se tentokrát ujal Patrick Vacík a opět potvrdil, že úpravy pro často nezvyklá nástrojová složení mohou konkrétní díla posunout na další úroveň, kde získají originální kouzlo. Obzvláště notorický známá píseň Když mě stará matka  zněla v kytarovém doprovodu jako neobyčejně jemná a přitom vášnivá ukolébavka, písni A les je tichá kolem kol  dodaly obě kytary patřičnou intimitu a závěrečnou píseň Struna naladěna  podpořily přímo v reálu, protože mimořádné vedro v sále nutilo oba kytaristy velmi často ladit… Právě při Dvořákových písních jsem si také uvědomila, jak dokonale obě kytary dobarvují podmanivý hlas Barbory Martínkové-Poláškové. Díky jemnosti zvuku kytar měl hlas ve své intenzitě mnohem větší kontrast a některé fráze a polohy vynikly mnohem intenzivněji, než v případě původního doprovodu klavíru.

Druhá polovina koncertu byla zcela ve znamení Španělska a úvodní dvojdílný cyklus pro dvě kytary Tonadilla od Joaquína Rodriga umožnil oběma kytaristům naplno ukázat své hráčské umění. Nejen z hlediska technické úrovně, ale také z hlediska naprosté sehranosti a temperamentu. Milým zpestřením programu byla následná Rodrigova píseň „Aranjuez, ma pensee“, ve které se opět rozezněl hlas Barbory Martínkové-Poláškové. Ke slavné melodii druhé věty kytarového Aranjuezského koncertu napsala poutavá slova Rodrigova manželka Victoria Kamhi. Ostatně Aranjuez je město asi 42 km jižně vzdálené od Madridu, kde Rodrigo se svou ženou prožil významnou část svého života. Text je niternou a poetickou vzpomínkou na Aranjuez, na jeho krásy i život… V květnu ve městě vše kvete, z ulic se ozývají kytary i mandolíny, slavní malíři venku malují svými barevnými paletami,  park v noci ožívá šepotem a mezi listy a vzpomínkami hledáme svou lásku... Barbora Martínková-Polášková dodala tmavým témbrem svého hlasu písni neobyčejný náboj. Jak jinak tato známá melodie zněla v podání temperamentní skvělé mezzosopranistky, než jí běžně slýcháme v provedení na sólovou kytaru při provedení celého koncertu…

Španělsko se ve svých tanečních rytmech naplno rozeznělo v závěrečných písních Manuela de Fally. Cyklus Siete canciones espanolas je nejčastěji hrán s klavírem, ovšem existuje i originální verze pro kytaru. Patrick Vacík ve své úpravě pro kytarové duo vycházel z původní klavírní verze a nutno ocenit, že se oba kytaristé velmi stylově drželi Rodrigova zápisu a původní klavírní part se nesnažili jakkoliv „přiklášlit“ či „vylepšit“ různými efekty kytarové techniky. Svým čistým, citlivým a ukázněným doprovodem opět umožnili, aby se hlas Barbory Martínkové-Poláškové rozezněl v plné kráse. A tentokrát jim za to bylo publikum obzvláště vděčné. Výběr pěti písní byl postaven na tanečních rytmech a typické španělské melodice, a samozřejmě také podle vhodnosti úpravy doprovodu pro dvě kytary. Výsledek byl úžasný! Přestože při současných tropických vedrech se teplota v sále blížila nejnižším částem Španělska v pravé poledne, umělci v zápalu hudebního tvoření vedro snad ani nevnímali a předvedli skvělý výkon…

Poslední koncert letošního festivalu Novofest bude 8. září a dodejme, že snad již v teplotně příznivějších podmínkách. Ostatně bude to i nutné, protože večer s názvem „Hudba, tělo a duch“ bude tentokrát v čisté hudebně-taneční improvizaci. Těšit se můžeme na tanečnici Natašu Novotnou se skupinou 420 PEOPLE, varhanici Jiřinu Dvořákovou a hobojistu Viléma Veverku.   

Na závěr výčtu letošních umělců je na místě připomenout, že festival Novofest často vybírá ke koncertním vystoupením naše přední klavíristy. Letos se vedle Karla Košárka také představila Terezia Fialová, Martin Levický a Stanislav Gallin. Můžeme se jistě těšit na ročníky příští, které možná přinesou zaměření i na jiné nástroje.

Markéta Vejvodová

Působí od roku 2004 jako redaktorka Českého rozhlasu, v letech 2005 – 2009 působila jako redaktorka hudební redakce stanice Vltava. Připravovala hudebně publicistické pořady Telefonotéka, Euphonia, Slovo o hudbě, Studio M a další. Vystudovala hru na klavír na Pražské konzervatoři ve třídě Ilji Hurníka a HAMU v Praze pod vedením Jana Panenky a Petera Toperczera. V roce 1991 získala stipendium k ročnímu studijnímu pobytu v Paříži u předního francouzského klavíristy a pedagoga Dominiqua Merleta. Vedle sólových klavírních recitálů spolupracovala s L. Svárovským, J. Sukem, G. Demeterovou, I. Ženatým, P. Fischerem, aj. Nahrávala nebo koncertně vystoupila rovněž se SOČRem, Sukovým komorním orchestrem, aj. Doma se představila na festivalu Pražské jaro (1989), na Velikonočním festivalu Josefa Suka (1993), na Mladém pódiu (1994) a na festivalu Mladá Praha (1996). Působí zároveň v oblasti pořadatelství a organizace hudebních projektů. V České filharmonii v letech 2009 – 2013 vedla edukativní programy, v letech 2015 – 2017 byla ředitelkou Česko-francouzské akademie Telč, v současnosti působí jako redaktorka na stanici Český rozhlas Region a hudebním projektům se věnuje příležitostně.

 

 

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.