Roman Válek
Mimořádným koncertem Bachových kantát navázal cyklus staré hudby v Brně Bacha na Mozarta na předchozí uvedení Rybovy České mše vánoční, Salieriho Piccolo Requiem, scénické uvedení díla Claudia Monteverdiho Il Combattimento di Tancredi e Colrinda, ale především Bachovy Mše h moll (Missa solemnis toni Si minorit; BWV 232) na Petrově v dubnu minulého roku. Večer se sestával z úvodní Suite No. 3 D dur (BWV 1068), uvedení kantát Gott fähret auf mit Jauchzen (BWV 43), Jesu, meine Freude (BWV 277) a monumentálního Gloria in excelsis Deo (BWV 191).
Ve třetí Bachově suitě D dur posluchači netrpělivě očekávali zvuk autentického provedení jedné z nejoblíbenějších skladeb určených pro housle, a to Air. Prvních houslí se zhostil koncertní mistr Czech Ensemble Baroque Peter Zajíček, přední teoretik houslové hry starších slohových období. Jeho podání Air se vznášelo v jemných a něžných pianissimech, která zaplavila vyprodaný sál Konventu Milosrdných bratří. Střevové struny houslí a specifická technika hry dodaly skladbě nový rozměr, podobně nostalgický jako dnes už historické šumějící nahrávky Yehudi Menuhina. K provedení následujících kantát nastoupily dvě pětice sborových zpěváků, z nichž čtyři se ujali sólových partů. Toto ojedinělé obsazení partů, kdy celé skladby odzpívají sólisté i v roli sboristů, kladla velké nároky na mladé poloprofesionální talenty. Jejich sólová vystoupení nejspíše z tohoto důvodu nebyla příliš vyvážená. Aria Tenore (Jakub Kubín) byla nepříjemně přiškrcena ve výškách a Recitativo Alto váhavé a znatelně nejisté při nástupech Barbory Poláškové. Recitativ a árie basu (Jiří Miroslav Procházka) byly naopak velice přesvědčivé, technicky vytříbené v koloraturních pasážích, snad ale příliš dramatického výrazu i přesto, že pasáže obsahovaly afekty smrti, děsu a bolesti. Jasnou hvězdou večera se stala sopranistka vybavená skvělou barvou hlasu (Lenka Cafourková Ďuricová), která dokonale pružně zvládla rychlé běhy, skoky, trylky a sekvence s naprosto přirozenou jistotou, a to i v Jesu, meine Freude a Gloria. Nepříliš známá sopranistka si zaslouží jistě větší pozornosti nejen odborného publika. Závěrečné Gloria in Excelsis Deo potvrdilo kvality dirigenta Romana Válka v precizně vystavěné dynamice, nepříliš lichotivě ovšem vyzníval zvuk clarin, které naprosto „plavaly“ v prostoru. Dalším koncertem řady se stane ojedinělý projekt La Folia s virtuosem Pavlem Šporclem a Hanou Flekovou (viola da gamba solo). Tyto zdánlivě nesourodé světy moderních houslí a barokních nástrojů se již dříve spojily v unikátní souhru na Smetanově Litomyšli, v Kostelci nad Orlicí a na znojemském festivalu. Zazní díla Arcangela Corelliho, Antonia Vivaldiho, Francesca Geminianiho, Marina Maraise, Jeana-Baptiste Lullyho (Suita z opery Alceste), Jeana-Marie Leclaira a závěrečný Koncert pro housle a orchestr D dur op. 3, č. 12 „Il Labirinto Armonico“ „Paganiniho 18. století“ Pietra Antonia Locatelliho.
