pátek, 28. únor 2014

Bachovy kantáty v podání mladých talentů

Napsal(a) 

 

Roman Válek Roman Válek

Mimořádným koncertem Bachových kantát navázal cyklus staré hudby v Brně Bacha na Mozarta na předchozí uvedení Rybovy České mše vánoční, Salieriho Piccolo Requiem, scénické uvedení díla Claudia Monteverdiho  Il Combattimento di Tancredi e Colrinda, ale především Bachovy Mše h moll (Missa solemnis toni Si minorit; BWV 232) na Petrově v dubnu minulého roku. Večer se sestával z úvodní Suite No. 3 D dur (BWV 1068), uvedení kantát Gott fähret auf mit Jauchzen (BWV 43), Jesu, meine Freude (BWV 277) a monumentálního Gloria in excelsis Deo (BWV 191).

Ve třetí Bachově suitě D dur posluchači netrpělivě očekávali zvuk autentického provedení jedné z nejoblíbenějších skladeb určených pro housle, a to Air. Prvních houslí se zhostil koncertní mistr Czech Ensemble Baroque Peter Zajíček, přední teoretik houslové hry starších slohových období. Jeho podání Air  se vznášelo v jemných a něžných pianissimech, která zaplavila vyprodaný sál Konventu Milosrdných bratří. Střevové struny houslí a specifická technika hry dodaly skladbě nový rozměr, podobně nostalgický jako dnes už historické šumějící nahrávky Yehudi Menuhina. K provedení následujících kantát nastoupily dvě pětice sborových zpěváků, z nichž čtyři se ujali sólových partů. Toto ojedinělé obsazení partů, kdy celé skladby odzpívají sólisté i v roli sboristů, kladla velké nároky na mladé poloprofesionální talenty. Jejich sólová vystoupení nejspíše z tohoto důvodu nebyla příliš vyvážená. Aria Tenore (Jakub Kubín) byla nepříjemně přiškrcena ve výškách a Recitativo Alto váhavé a znatelně nejisté při nástupech Barbory Poláškové. Recitativ a árie basu (Jiří Miroslav Procházka) byly naopak velice přesvědčivé, technicky vytříbené v koloraturních pasážích, snad ale příliš dramatického výrazu i přesto, že pasáže obsahovaly afekty smrti, děsu a bolesti. Jasnou hvězdou večera se stala sopranistka vybavená skvělou barvou hlasu (Lenka Cafourková Ďuricová), která dokonale pružně zvládla rychlé běhy, skoky, trylky a sekvence s naprosto přirozenou jistotou, a to i v Jesu, meine Freude a Gloria. Nepříliš známá sopranistka si zaslouží jistě větší pozornosti nejen odborného publika. Závěrečné Gloria in Excelsis Deo potvrdilo kvality dirigenta Romana Válka v precizně vystavěné dynamice, nepříliš lichotivě ovšem vyzníval zvuk clarin, které naprosto „plavaly“ v prostoru. Dalším koncertem řady se stane ojedinělý projekt La Folia s virtuosem Pavlem Šporclem a Hanou Flekovou (viola da gamba solo). Tyto zdánlivě nesourodé světy moderních houslí a barokních nástrojů se již dříve spojily v unikátní souhru na Smetanově Litomyšli, v Kostelci nad Orlicí a na znojemském festivalu. Zazní díla Arcangela Corelliho, Antonia Vivaldiho, Francesca Geminianiho, Marina Maraise, Jeana-Baptiste Lullyho (Suita z opery Alceste), Jeana-Marie Leclaira a závěrečný Koncert pro housle a orchestr D dur op. 3, č. 12 „Il Labirinto Armonico“ „Paganiniho 18. století“ Pietra Antonia Locatelliho.

Eva Františáková

Od roku 2015 působila jako dramaturgyně opery NDM, vytvořila projekty Operní sirény nebo Životní pouť Leoše Janáčka aneb Od lišky k Lišce. Externě vyučovala od roku 2016 na Slezské univerzitě a také na Fakultě umění Ostravské univerzity. Od roku 2017 působí také jako editorka pro Svatováclavský hudební festival.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.