pondělí, 18. květen 2015

Bach ve skvělém podání varhaníka Pavla Černého

Napsal(a) 

Pavel Černý, foto Jiří Michálek Pavel Černýfoto: Jiří Michálek
Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno přispěl k letošnímu 330. výročí narození Johanna Sebastiana hned dvěma recitály – 21. dubna to byl klavírní koncert Jana Jiraského, docenta HF JAMU, s prvním dílem Dobře temperovaného klavíru, a 5. května varhanní koncert Pavla Černého, pedagoga hudebních fakult JAMU a AMU. Tento večer byl osmým, tedy posledním abonentním koncertem cyklu Spolku přátel hudby a uskutečnil se za podpory statutárního města Brna. Mladě vypadající čtyřicátník Pavel Černý vystoupil před brněnským publikem už víckrát, dokonce hrál před rokem na první bohoslužbě na nově postavené varhany švýcarské firmy Matthis v jezuitském chrámu Nanebevzetí P. Marie. Čistě bachovský večer přilákal velké množství lidí, kostel byl zcela zaplněn včetně presbytáře (kolem 400 lidí). Program byl koncipován promyšleně. Rámovaly ho Preludium a fuga Es dur BWV 552 tak, jak byly publikovány na úvod a závěr třetího dílu Klavírních cvičení roku 1739. Dále vhodně dramaturgicky řadil vedle sebe známé i málo prováděné skladby odlišných forem, chorální předehry, koncert, canzonu, partitu, pomalou větu z triové sonáty (ta jediná tam podle mého názoru snad ani být nemusela), některé vycházely ze severoněmeckých tradic, jiné nesly znaky italské či francouzské. Vrchol večera představovaly skladby první a poslední – jmenované Preludium a fuga Es dur, podané bravurně, monumentálně, sytým až masivním zvukem (s šestnáctistopým rejstříkem v manuálu), v preludiu s nepřeháněným, ale uměřeným tečkováním, třetí díl fugy byl na můj vkus v rychlejším tempu. Dvě známé chorální předehry Liebster Jesu, wir sind hier BWV 731 a Wachet auf, ruft uns die Stimme BWV 645 přednesl Pavel Černý zpěvně, s improvizovaným zdobením. Koncert C dur BWV 595 činil téměř dojem smyčcového ansámblu, byl svižný a radostného výrazu. Canzona BWV 588 zněla téměř „vokálně“ v osmistopém zvuku, jakoby se vracela do starších dob. Těžištěm programu byla rozsáhlá Partita na Sei gegrüsset, Jesu gütig BWV 768, téma a jedenáct variací na luteránskou píseň. Varhany Pavlu Černému pod rukama téměř dýchaly, hrál mimořádně muzikálně, s bohatou artikulací, zřetelným frázováním, s jasnou interpretační představou, nikoli jednotvárně, třeba tzv. historicky poučeně, ale stylově a přitom moderně a ukázal tak, že v interpretaci je mnoho možností. Především ale znovu potvrdil vynikající zvukové kvality Matthisových varhan, tento varhaník totiž skvěle registroval. Nebyl puritánský, tedy nehledal zvuk Bachových varhan (ostatně on ani nebyl spokojen s nástroji, které měl k dispozici), ale představil se jako interpret 21. století, který má k dispozici řadu poznatků o barokní hudbě a který zároveň hraje pro posluchače své doby, sáhl jak po tradičních, tak po méně obvyklých kombinacích, skoro romanticky zabarvených. Přídavkem byla nejslavnější varhanní skladba Toccata a fuga d moll BWV 565, ale v cembalové verzi, tedy nezvykle v komornějším zvuku, s arpeggii, jiným zdobením, jimiž se varhaník snažil přiblížit cembalové interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.