Během posledních deseti lednových dnů přišla starší hudba v Praze ke slovu třikrát; každý z těchto koncertů si zaslouží připomenutí. 20. ledna to byl večer s názvem Historické nástroje, který v rámci svého komorního cyklu pořádala v Českém muzeu hudby PKF-Prague Philharmonia. Na programu byly instrumentální skladby Carla Philippa Emanuela Bacha, Luigi Boccheriniho, Vojtěcha Jírovce a Wolfganga Amadea Mozarta, v provedení houslistky Adély Štajnochrové, violistky Dagmar Maškové, violoncellisty Libora Maška a Moniky Knoblochové, která hrála na kladívkový klavír. Že šlo o provedení špičkové není třeba nijak zvlášť zdůrazňovat; tento večer měl velkou naději přivést do řad příznivců historicky poučené interpretace další zájemce z úplně jiných posluchačských kruhů – i proto, že se tu na jednotlivé nástroje nejen hrálo, ale také se o nich zasvěceně a zajímavě hovořilo.
31. ledna začal v břevnovském klášteře další ročník Hudebního mostu Praha-Drážďany. Na programu s titulem Umění kontrapunktu byla duchovní hudba Jana Dismase Zelenky, Antonia Caldary a Františka Antonína Ignáce Tůmy. Ze Zelenkovy tvorby tu zazněly mariánské antifony Sub tuum praesidium I-III ZWV 157 a Sanctus et Agnus Dei ZWV 34 a ZWV 36, z Caldarovy skladby ze sbírky Motetti a due e tre voci op. 4 (Caro mea vere est cibus, Transeunte Domino, Ad Dominum cum tribularer a Laboravi in gemitu meo), v závěru koncertu bylo provedeno Tůmovo Stabat Mater. S výjimkou Caldary se všechny skladby večera objevily na nejnovějším CD souboru, kde je doplnila houslová sonáta Johanna Georga Orschlera, ktery pusobil ve Vidni a na statcích moravské šlechty. CD, které patří do supraphonské řady Music from eighteenth century Prague, bylo v průběhu koncertu pokřtěno před zaslouženě do posledního místa vyprodaným sálem.
Do třetice všeho dobrého ještě jeden mimořádný zážitek. Institut Prague Music Performance, který v Praze pořádá festivaly a kursy, pozval 27. ledna do Anežského kláštera proslulý britský gambový soubor Phantasm, který tu poprvé hostoval před více než deseti lety; jeho uměleckým vedoucím je gambista a muzikolog Laurence Dreyfus (kromě renesance specialista i na Richarda Wagnera). Na programu byli „William Lawes a jiní podivíni“ – čtyři významní představitelé britské hudební scény přelomu pozdní renesance a raného baroka: William Lawes, John Jenkins, Thomas Tomkins a Orlando Gibbons. Všichni vynikající autoři „hudby pro učenou společnost“ – skladeb pro dobové amatérské gambové soubory, které na první pohled vypadají jako přístupné prakticky každému. Ve skutečnosti se jedná o krajně složité polyfonní struktury, kterými se ve svých domácnostech těšili vzdělanci v časech, kdy hudba byla vědní disciplinou. Přitažlivé jsou i pro dnešní publikum – mají nepochybné nejen umělecké, nýbrž i hudebně terapeutické kvality. Lawes byl svými současníky považován za excentrika. Dnes zní, jako by jeho skladby vznikly teprve včera – a jeho tři současníci za ním nezůstávají co do příkrosti vedení hlasů a využívání klastrů v ničem pozadu. Zážitků tohoto druhu si pražské obecenstvo v posledních letech mnoho neužilo – je nejvýš na čase se k tomuto repertoáru vrátit, Phantasm – nebo i jiné cizí gambové consorty – co nejdříve znova přivézt, a hlavně podpořit domácí souborovou gambovou hru (ačkoliv se to nemusí zdát pravděpodobné, je tento způsob ušlechtilé zábavy u nás na amatérské i profesionální úrovni docela populární). Phantasm připravil publiku v Anežském klášteře neobyčejný zážitek – ačkoliv pro mnohé zřejmě představoval velkou neznámou, vystoupil před téměř plným sálem, ve kterém jen zlomek posluchačů patřil k tradičnímu publiku koncertů starší hudby.
