Německá houslistka Julia Fischer přijela do Prahy zahrát trojici Bachových sonát pro sólové housle. Rudolfinum, kde vystoupila 17. února, zná už z vyprávění od své matky, která je slovenského původu a v Praze studovala klavír. I díky této osobní vazbě jsme slyšeli jedno z nejlepších provedení Bachových skladeb pro sólové housle, jaké můžeme mezi interprety mladší generace zažít. Je obvyklé, že mladí houslisté se pouštějí do technicky obtížných skladeb s vervou a snahou předvést technickou virtuozitu. Ale zažít takto soustředěné, pokorné a ukázněné provedení od houslistky, které ještě nebylo třicet, je velká vzácnost. Julia Fischer má navíc kulatý a plný tón, vzdáleně připomínající houslisty ruské školy, a přitom jí fuga zní transparentně a naprosto čitelně. Vrcholem provedení jsou pomalé věty, které mají něco z duchovních chorálů. Když nakonec potřebuje houslistka zahrát brilantní rychlou větu, nemá problém. Mladá dáma bývá občas přirovnávána k Anne-Sophii Mutter, ale sama říká, že by chtěla být první Fischerová a ne druhá Mutterová. Má pro to všechny předpoklady.
