Poslouchejte varhany – Audite organum – je nejen sympatická výzva, ale i jméno pořadatele Mezinárodního festivalu, jak jinak než varhanního. Začátkem srpna se uskutečnil v pražské bazilice sv. Jakuba první z osmi koncertů již sedmého ročníku, jejichž dramaturgii ovládlo několik důležitých skladatelských výročí: 180 let od narození Césara Francka, 100 let od narození Maurice Duruflé a deset let od úmrtí Oliviera Messiaena. Čtyřmanuálové romantické varhany (s rekonstruovanými barokními rejstříky) a francouzská varhanní literatura se k sobě docela dobře hodí, a tak se aspoň jedno z uvedených jmen objevilo týden co týden v programu. Ve čtyřech srpnových koncertech (jeden byl kvůli povodním přeložen na září) se představili zkušení a spolehliví umělci i začínající mladá generace, zazněla díla krásná, leč často obehrávaná, i díla téměř nebo úplně neznámá. Posluchači se opět mohli přesvědčit, že varhanní hudba neznamená jen „rychle a nahlas“, ale i „pomalu a potichu“, že z varhan lze vyloudit jemné, nebo dokonce křehké tóny, že i dnes vznikají pro královský nástroj nové skladby.
Festival zahájila vynikající Susan Landale a nasadila mu laťku „proklatě vysoko“. Podle očekávání zůstala u téměř domácí hudby (umělkyně žije sice v Paříži, ale pochází ze Skotska) a dobře udělala. Každý se totiž nepochybně těšil, jak si vychutná francouzské autory právě v jejím provedení, a jistě nebyl zklamán. Johannes Geffert i David Titterington se představili jako mistři svého nástroje, Geffertovi seděly více skladby předešlých dvou staletí (nerozmělněný Chorál a moll Césara Francka, zvukomalebné Preludium, adagio a chorál na téma Přijď, Duchu Stvořiteli Maurice Duruflé) než Mozartova díla. Titterington zazářil především v kompozicích tohoto období (například Messiaenova Oběť nejsvětější svátosti , Diversion for mixtures Francise Jacksona), i když Bachovo Trio d moll bylo v jeho podání opravdovým bonbónkem. Konec srpna patřil vystoupení mladé japonské varhanice Hiroko Imai (ve spolupráci s festivalem Mladá Praha), která přednesla na svůj věk velice obtížný program zahrnující díla od J. J. Forbergera až po Jeana-Pierra Leguaye. Má zatím mnohé rezervy – hlavně v přemýšlení o skladbách a zvukové orientaci – a její hra nesla znaky nezralého „školního“ hraní, ale umělecké dospívání ji teprve čeká. Festival byl ve své srpnové nabídce štědrý: nabídl inspirativní prostředí, kvalitní interprety a jemně vychovával publikum svou dramaturgií.
