úterý, 8. říjen 2002

Audite organum

Napsal(a) 

Poslouchejte varhany - Audite organum - je nejen sympatická výzva, ale i jméno pořadatele Mezinárodního festivalu, jak jinak než varhanního. Začátkem srpna se uskutečnil v pražské bazilice sv. Jakuba první z osmi koncertů již sedmého ročníku, jejichž dramaturgii ovládlo několik důležitých skladatelských výročí: 180 let od narození Césara Francka, 100 let od narození Maurice Duruflé a deset let od úmrtí Oliviera Messiaena. Čtyřmanuálové romantické varhany (s rekonstruovanými barokními rejstříky) a francouzská varhanní literatura se k sobě docela dobře hodí, a tak se aspoň jedno z uvedených jmen objevilo týden co týden v programu. Ve čtyřech srpnových koncertech (jeden byl kvůli povodním přeložen na září) se představili zkušení a spolehliví umělci i začínající mladá generace, zazněla díla krásná, leč často obehrávaná, i díla téměř nebo úplně neznámá. Posluchači se opět mohli přesvědčit, že varhanní hudba neznamená jen "rychle a nahlas", ale i "pomalu a potichu", že z varhan lze vyloudit jemné, nebo dokonce křehké tóny, že i dnes vznikají pro královský nástroj nové skladby.

Festival zahájila vynikající Susan Landale a nasadila mu laťku "proklatě vysoko". Podle očekávání zůstala u téměř domácí hudby (umělkyně žije sice v Paříži, ale pochází ze Skotska) a dobře udělala. Každý se totiž nepochybně těšil, jak si vychutná francouzské autory právě v jejím provedení, a jistě nebyl zklamán. Johannes Geffert i David Titterington se představili jako mistři svého nástroje, Geffertovi seděly více skladby předešlých dvou staletí (nerozmělněný Chorál a moll Césara Francka, zvukomalebné Preludium, adagio a chorál na téma Přijď, Duchu Stvořiteli Maurice Duruflé) než Mozartova díla. Titterington zazářil především v kompozicích tohoto období (například Messiaenova Oběť nejsvětější svátosti , Diversion for mixtures Francise Jacksona), i když Bachovo Trio d moll bylo v jeho podání opravdovým bonbónkem. Konec srpna patřil vystoupení mladé japonské varhanice Hiroko Imai (ve spolupráci s festivalem Mladá Praha), která přednesla na svůj věk velice obtížný program zahrnující díla od J. J. Forbergera až po Jeana-Pierra Leguaye. Má zatím mnohé rezervy - hlavně v přemýšlení o skladbách a zvukové orientaci - a její hra nesla znaky nezralého "školního" hraní, ale umělecké dospívání ji teprve čeká. Festival byl ve své srpnové nabídce štědrý: nabídl inspirativní prostředí, kvalitní interprety a jemně vychovával publikum svou dramaturgií.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.