sobota, 21. prosinec 2002

Audite organum II

Napsal(a) 

Audite organum II Audite organum II
V sakrálním prostoru většinou varhaníka neuvidíte a nemůžete se tedy kochat pohledem na běhající dolní končetiny po pedálech, přenášení rukou z manuálu na manuál, ani nahlížet do registrační "kuchyně", ale v barokním kostele, jako je svatojakubská bazilika, se rozhodně oči posluchače nenudí - spíš neví, kam dřív skočit.

V zářijové části 7. Mezinárodního varhanního festivalu se, "schováni" na kůru, představili čtyři interpreti, zde budeme psát pouze o třech z nich. Ital Luciano Zecca předvedl standardně kvalitní, dalo by se říci rutinní výkon, kde nic nechybělo, ale ani toho mnoho nepřebývalo. Zajímavostí byly italští autoři, které u nás v podstatě neuslyšíme (Felice Moretii, Vincenzo Antonio Petrali a Giovanni Morandi), žijící zhruba v první polovině 19. století. Následující koncert ředitelky festivalu Ireny Chřibkové prokázal, že i ženy dokážou bez problémů ovládnout královský nástroj, s jistotou, zřetelností, rázností a jemností zároveň. V technicky i výrazově náročném programu zazněla například část z cyklu skladatelky Jeanne Demessieux s názvem Les Eaux (Vody) a brilantní Widorovo Allegro ze 6. varhanní symfonie g moll op. 42 , nechyběli ani další francouzští autoři jako Messiaen, Vierne a Tournemire. Za vrchol festivalu ovšem považuji výkon Petra Rajnohy , který prostě neměl chybu. Jeho provedení děl od Bacha přes Schumanna, Brahmse až po Francka, Olssona, Duruflé a Messiaena bylo spolehlivé, precizní, vysoce muzikální. Navíc zcela přirozeně přecházel z období do období a každému dal přesně to, co bylo třeba, jak po registrační, tak interpretační stránce. Tak poctivé a promyšlené hraní se prostě hned tak neslyší.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.