pondělí, 4. září 2017

Asijské porozumění evropské hudbě

Napsal(a) 

Sarah Chang, foto Seihon Cho Sarah Changfoto: Seihon Cho

Na závěr prázdnin se v pražském Obecním domě zastavil na svém turné Asijský mládežnický orchestr. Bylo vyprodáno, magnetem koncertu ve Smetanově síni byla hvězdná korejsko-americká houslistka Sarah Chang, jejíž portrét právem dominoval plakátům. Sibeliův koncert zahrála směle, masivně, spolehlivě a efektně.

Těleso tvořila letos stovka mladých hudebníků z více než desítky zemí od Číny přes Hong Kong a Tchaj-wan až po Malajsii, Filipíny, Thajsko, Singapur, Koreu a Japonsko. Scházejí se každoročně už víc než čtvrtstoletí. Dirigentem večera byl Richard Pontzious, Američan působící po léta na Dálném Východě, spolu s Yehudim Menuhinem zakladatel orchestru. Bělovlasý vysoký vitální sedmdesátník.

Sarah Chang nevystavuje na odiv virtuozitu, i když má dostatek předpokladů k tomu, aby právě touto cestou šla. Evidentně jde cestou odpovědné poctivosti. Sibelia podala zápasivě, zpočátku i za cenu intonačního rozvolnění, tónem pevným a obsažným, i když méně nosným, než by zněl ideál. Ztišená místa měla odpovídající dynamiku, ale bohužel menší napětí. Méně se kouzlilo, právě v tomto mnohde tajemném až démonickém koncertu by to však šlo - a existují interpretace, které tuto stránku partitury akcentují výrazněji. Možná to ale souviselo i s hrou orchestru, velkého, produkujícího v souhře dokonalý a v dynamice rozlišovaný, ale přece jen převážně těžký a tučný zvuk.

Je pochopitelné, že Straussova symfonická báseň Don Juan je díky své svítivé efektnosti, díky instrumentačnímu lesku a výmluvné epičnosti skladbou, po které musí dramaturg orchestru mladých bezpochyby sáhnout. Tělesa tohoto typu jsou proslulá energií, naléhavostí a nábojem své hry. Nebylo tomu jinak. Asijský mládežnický orchestr bývá právem hodnocen ve své kategorii jako špičkový. Jsou v něm ti nejlepší z nejlepších, jsou zkušení, motivovaní, sehraní. Straussova hudba odezněla na počátku koncertu v nejvyšší možné nádheře. Podobně ovšem hráli hosté Sibelia a obdobně pak i Beethovena. Jeho Sedmá symfonie snese velký entusiasmus, ale obrovité obsazení posunulo její vyznění přece jen už dál, než je záhodno. Byl to Beethoven patetický, skladatel - bojovník, přesně v intencích romantických výkladů jeho osobnosti. Přes všechnu dirigentovu pozornost artikulaci a dynamice nebylo možné se zbavit dojmu, že jsme svědky univerzálního, zcela zvládnutého a přesvědčivého, ale naprosto obecného a dost nestylového pojetí.     

Nad ochotou mladých asijských hudebníků zabývat se evropskou hudbou a nad mírou jejich vcítění nelze než znovu a znovu žasnout. Představme si evropské studenty s tradičními asijskými hudebními nástroji na turné po Dálném Východě… Ano, nesmysl, nesrovnatelná situace. Hostům tedy patřil obdiv. Požitek z nuancí orchestrální hry, které by přinesli v tak známém repertoáru špičkoví evropští profesionálové, však přece jen předat nemohli.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.