pondělí, 25. listopad 2002

Ashkenazyho série

Napsal(a) 

Ashkenazyho série Ashkenazyho série
Ashkenazyho pražská série, kdy dirigent absolvoval od 20. 9. do 11. 10 sedm koncertů se čtyřmi programy, započala kvůli doznívajícímu uzavření Rudolfina v Národním domě na Vinohradech. V tamějším Majakovského sále vystoupil Ashkenazy poprvé a nepochybně i naposledy. Na programu byla francouzská hudba, která České fiharmonii evidentně sedí. Malý prostor sice neumožnil "prožít" úžasnou barevnost Faurého (Pelléas a Mélisanda ), Ravela (Klavírní koncert G dur , Španělská rapsodie ), málo hraného Debussyho (Hry ) a rytmické bohatství Dukase (Učeň čaroděj ), ale orchestr hrál výborně. Klavírista Marc Laforet prokázal hlubokou znalost Ravelovy hudby, ale skutečně špičkovému podání chyběla ještě větší lehkost a omamná zvuková krása. (lub)

Česká filharmonie s Vladimirem Ashkenazym při prvním koncertě po návratu do Rudolfina, poškozeného při srpnové povodni spodní vodou, nabídla (26. 9.) program sestavený z děl klasiků 20. století. Zněl a poslouchal se skvěle, jako kdyby nešlo o autory (Martinů, Prokofjev a Šostakovič) považované dosud některými lidmi za příliš moderní a "těžké". Díla, která zazněla, tvořili všichni tři skladatelé pod tlakem totality, respektive s pocity, které si vynutily konfrontovat umělecké prostředky s vyjádřením či transformací vzdoru. V Památníku Lidicím od Bohuslava Martinů zaznívá takový patos spolu s odhodlanou výzvou a se soucitem v symbolickém náznaku i v náladě celé hymnické skladby dost jasně; partitura dostala pro typickou martinůovskou dikci, gradaci i barevnost vše potřebné. Prokofjevova 6. symfonie je spíše zápasivá než efektní. Šéfdirigent Ashkenazy i tak představil tuto méně známou kompozici ve vší její nejednoduchosti jako zajímavou, přístupnou a přesvědčivou a dobral se poloh strhujících. Filharmonici obsáhli její svět s profesionální flexibilitou a obstáli - je to partitura vyžadující orchestrální virtuozitu, jíž dosahují snadno. Hlavní zážitek však do programu přece jen vnesla mladá houslistka Latica Honda-Rosenberg . Ověnčena cenami a koncertními úspěchy, šlape již na paty protěžovaným hvězdám. Způsob, jímž hrála Šostakovičův 1. houslový koncert , byl impozantní. Vášnivě, naplno, dramaticky a suverénně tato černovláska zvládala všechna technická úskalí partu, jeho výraz i proměny. Nečinila jí potíže ztišená šostakovičovská niternost, ani nejvyšší tempo. Přes rozměrnou kadenci dovedla skladbu až k vypjatému, vystupňovanému, rytmicky strhujícímu finále. Když je na pódiu, neskrývá, že hra na housle není žádná hračka - ale výsledek je báječný. (veb)

Finanční pomoc Rudolfinu přinesl komorní benefiční koncert 9. 10 zaštítěný prezidentem Havlem, na kterém byl partnerem pianisty Vladimira Ashkenazyho jeho syn Dimitri Ashkenazy , klarinetista. Poslechová náročnost programu rozhodně nesvědčila o běžné plytkosti benefičních koncertů. Po Schumannových Třech romancích totiž prověřily úroveň publika Čtyři kusy Albana Berga, hudba nádherná a náročná. Kupodivu diváci obstáli. Vedle Berga působilo Lutosl/awského Pět tanečních preludií jako příjemný "populár". Ušlechtilý a velmi komorní projev klarinetisty pokračoval i po pauze v nekomplikované Sonátě op. 167 od Saint-Saënse a hlavně v náročné Sonátě Francise Poulenca. Ashkenazy junior zanechal v Praze dobrý dojem. Jeho hra sice nebouří emocemi jako například u generačně blízké Sharon Kam, která bude hrát v Praze v listopadu, a i jeho tónové schopnosti jsou o dost skromnější, ale stylovostí, zasvěceností a působivými pianissimy získal respekt publika. (lub)

Mahlerova Druhá symfonie c moll odezněla v Rudolfinu 10. a 11. 10. na standardní úrovni. Česká filharmonie hraje toto dílo poměrně často a dobře, ale tentokrát byla poněkud neklidná a občas i nepřesná. Výborná byla hornová sekce, naopak trubky například ve 3. větě při nástupu mezzosopránu neladili. Dokonalé nebyly ani smyčce v sypajících se staccatech v 2. větě. Výsledku by jistě pomohlo, kdyby Ashkenazy více využil nabízejících se výrazových kontrastů. Pražský filharmonický sbor odvedl opět výborný výkon, i když jsem ho slyšel Mahlera zpívat už lépe. Obě sólistky, Inger Dam-Jensen a Birgit Remmert , potvrdily, že patří v této oblasti do evropské špičky. (lub)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.