neděle, 12. červenec 2009

Antverpy - Neprávem opomíjený Mazepa

Napsal(a) 

P. I. Čajkovskij:  Mazepa P. I. Čajkovskij: Mazepa

Vlámská opera v Antverpách a Gentu má od nového roku nového intendanta. Marc Cleméur, který byl 18 let intendantem a odešel šéfovat do francouzské Opéra de Rhin ve Štrasburku, byl nahrazen mladým švýcarským intendantem Avielem Cahnem. Ten se představil inscenací Čajkovského málo uváděné opery Mazepa . Tato opera byla v Belgii vůbec poprvé uvedena ve scénickém provedení, což si tato v Čajkovského pojetí dramatická opera určitě nezaslouží. Cahn tím zahájil cyklus Čajkovského oper, ve Vlámské opeře budou samozřejmě uvedeny Evžen Oněgin a Piková dáma a snad i Jolanta a Panna orleánská.

Inscenace Mazepy se povedla jen částečně. Libreto upravili Burenin a Čajkovskij podle Puškinovy básně „Poltava“ a na rozdíl třeba od Byrona a Huga vyzdvihli zejména stránku osobní, chcete-li rodinnou, na rozdíl od kozáckého bohatýrství atamana Mazepy v předloze. Avšak i tak je tato opera aktuální jako nikdy předtím, připomeňme si jen hádky mezi Ruskem a Ukrajinou o plyn. Ataman Ivan Mazepa jde spolu se Švédy do boje proti svému bývalému příznivci caru Petru Velikému. V bitvě u Poltavy v roce 1709 prohrává a tím musí pohřbít také ambice o samostatnosti Ukrajiny. Osobní témata jsou u Burenina a Čajkovského dominantní: Mazepův poměr k mnohem mladší Marii a tragické neshody s jejími rodiči.

Aviel Cahn svěřil režii mladé Němce Tatjan Gürbac , a to byla chyba. Zejména první dějství se jí a navrháři výpravy Klausu Grünebergovi vůbec nepovedlo a někdy působilo nedotažené stylizování i komicky. Druhé a třetí dějství již bylo o něco lepší, ale i tak bylo slyšet při děkovačce bučení. Co se nepovedlo scénicky, bylo nahrazeno hudebně. Cahn pozval téměř výlučně pěvce z východní Evropy, zejména Rusy. Tak skvělé obsazení už dlouho nebylo v Antverpách slyšet. Cahn si zajel do Petrohradu, kde měl v Mariinském divadle skutečně na výběr; čtyři hlavní sólisté pocházejí z momentálně nejlepší tamější operní scény. Ruskou trojku přijalo premiérové obecenstvo po právu s nadšením. Nikolaj Putilin byl ukázkový v titulní roli; tento znělý baryton nahrál Mazepu i na albu Mariinského divadla pod vedením Valerije Gergijeva pro label Philips. Dobře mu sekundoval basista Michajl Kit jako otec Marie Kočubej. Sopranistka Taťána Pavlovskaja byla nejen pěvecky, ale i herecky disponovaná v roli nešťastné Marie. Ovšem největší úspěch měla u obecenstva zaslouženě srbská mezzosopranistka Leandra Overmann jako Ljubov. Její herecké pojetí Mariiny matky přivedlo posluchače takřka do extáze. I menší role jako Andrej (Ukrajinec Viktor Lutsijuk ) nebo opilý kozák (Bulhar Veselin Ivanov ) byly báječně obsazeny.

Zvláštní uznání si zalouží sbor a orchestr Vlámské opery pod vedením Dmitrije Jurovského . V Rusku se rodí talenty jako na běžícím pásu. Ačkoliv je Jurovskému sotva 29 let, dirigoval již v operách v Janově, Valencii a v berlínské Komické opeře. Tento rok ho ještě čekají operní domy v Monte Carlu, Mnichově, Berlíně (Deutsche Oper) a Santiagu de Chile. Vůbec se nedivím, že je o něho takový zájem. Posílený sbor jsem už dlouho neslyšel v takové hlasové kondici a orchestr byl přímo excelentní. Velkou předehru k poslednímu dějství „Bitva u Poltavy“ zahrál s takovým citem a precizností, že poněkud měkčí povahy mezi posluchači měly slzy v očích. Pokud se Cahnovi příště podaří vybrat nápaditějšího režiséra, má Čajkovského cyklus naději na dlouhý život.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.