sobota, 28. srpen 2010

Ani Kožená nesvede všechno

Napsal(a) 

Ani Kožená nesvede všechno, foto Hana Smejkalová Ani Kožená nesvede všechnofoto: Hana Smejkalová

Předvánoční koncert Magdaleny Kožené v Národním divadle měl příjemnou atmosféru. Atraktivní francouzsko-mahlerovský program se líbil, i když samozřejmě záleží na tom, s kým kdo může srovnávat. Málokdy slyšíme v Národním divadle tak technicky jisté zpívání a tak detailně vypracované jemnosti v dynamice. Otázka ale je, jestli by daný repertoár nepotřeboval ještě něco jiného. Výběr z písní z Chlapcova kouzelného rohu byl pestrý, ale jeho podání spíše jednotvárné.

Domnívám se, že Mahler žádá větší hlas a tím i větší výrazovou škálu pro vystižení barev i kontrastů mezi polohami tragickými a komickými. Nejlépe vyzněly písně, které připomínají soustředěnou jemnou modlitbu jako čtvrtá Wo die schönen Trompeten blasen , naopak pátá a poslední z výběru Lob des hohen Verstandes by potřebovala víc komediálnosti. Předtím zazněly ještě Rheinlegendchen , Das irdische LebenWer hat das Liedlein erdacht? . Po pauze už došlo jen na hudbu francouzskou. Nejprve jemnocitná árie Markétky o králi z Thuly z Berliozova Faustova prokletí , což pěvkyni sedí, a pak árie Kleopatry z Massenetovy Kleopatry , která by ale potřebovala větší emocionální náboj.

A nakonec to nejslavnější z Bizeta. Psát o tom, že Magdalena Kožená se na Carmen nehodí ani hlasově, ani typově mi připadá jako nošení dříví do lesa. Sama to musí dobře vědět, i když lze rozumět tomu, že i pro ní je ta hudba neodolatelná. Dvě árie v jejím podání (HabaneraSeguedilla ) nabídly toliko jemné kultivované zpívání v kostýmu, který by se hodil spíše pro kartářku z 3. dějství opery. V mezihrách a trubkovém sólu namísto zpěvu Toreadora se blýskl i orchestr – byť temperament na Carmen nemá ani dirigent Kaspar Zehnder .

Na druhém koncertě 20. prosince hrála Pražská komorní filharmonie pečlivě a vyrovnaně. Zajímavě zvolené byly další orchestrální kusy: Zehnder se na úvod rozhodl pro předehru Rosamunda Franze Schuberta a decentní vídeňský styl této hudby vystihl velmi dobře. Druhou polovinu předělil Pitoreskními scénami (Suita č. 4) Julese Masseneta – škoda jen, že v programu nebyly napsány názvy jednotlivých částí skladby, protože pro poslech jsou velmi návodné.

Jindřich Bálek

Od roku 2004 pracuje v Českém rozhlase, z toho deset let v Redakci kulturní publicistiky a od roku 2014 v Redakci vážné hudby. Zabývá se hudební dramaturgií, kritikou i publicistikou. Pochází z Teplic, kde vystudoval gymnázium; je absolventem Institutu základů vzdělanosti UK, a oboru filosofie na FF UK v Praze.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.