pondělí, 17. září 2012

Američan v Praze

Napsal(a) 

Američan v Praze, foto Jiří Vaněk/Nachtigall Artists Američan v Prazefoto: Jiří Vaněk/Nachtigall Artists

Lahodné kantilény, pěvecká virtuozita, nepřepínané vnější efekty, zdrženlivé city, sympatická neokázalost a k tomu dvojitá série vysokých c – to byl pražský debut tenoristy Lawrence Brownleeho , který (18. 6.) zpíval v Obecním domě za doprovodu orchestru Janáčkovy opery Brno a dirigenta Thomase Rösnera . Zazněly árie z Rossiniho, Belliniho a Donizettiho oper Lazebník sevillský , Popelka , Zelmira , Nápoj lásky , Puritáni , Don PasqualeDcera pluku a mezi přídavky rovněž z Mozartova Dona Giovanniho . Čtyřicetiletý Afroameričan začínal kdysi v kostelních sborech zpěvem gospelů a studovat zpěv šel později než jiní, několik let již však patří ke skutečným hvězdám – a právem, jak se ukázalo. Má lehký, zdravý, pohyblivý a nijak velký hlas a v italském belcantu se nemusí obávat žádných technických úskalí. Zdá se, že ještě dlouho zůstane u tohoto repertoáru, že se jeho hlas téměř vůbec nebude vyvíjet směrem k dramatičtějším výrazovým polohám a z toho vyplývajícím úkolům. Nebo rozhodně ne rychle. Díky těmto danostem, a jistě díky školení a píli, může jeho zpěv být tak bohatý na koloratury, běhy a další efektní detaily, jaké jsou pro většinu pěvců v podobné kvalitě naprosto nedosažitelné. Běžné lyrické role budou naopak spíše možným výletem... Vražednou tenorovou árii z Dcery pluku, v níž zazní hned devět „vysokých c“, zazpíval Brownlee bez slyšitelné nebo viditelné námahy, jakoby nic. Jsou to samozřejmě jiná „vysoká c“ než dlouhá, fanfarónsky jasná, silná a otevřená od Pavarottiho. Brownleeho projev je v tomto srovnání mnohem subtilnější a k jeho objemu a barvě zvuku není potřeba v absolutním srovnání tolik síly. Nic to však nemění na skutečnosti, že zopakovat legendární árii ještě jednou jako přídavek, což se stalo, je podobně fanfarónský, marnotratný husarský kousek...

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.