Michael Tilson Thomas se objevil poprvé za dirigentským pultem Mnichovské filharmonie. V prostorném moderním Orffově sále komplexu Gasteig řídil (22. 3.) interpretačně i dramaturgicky velmi zdařilý koncert. Mezi dvě Lisztovy skladby – Mefistovský valčík a Klavírní koncert Es dur s dobře disponovaným pianistou Jeanem-Yvesem Thibaudetem – vložil partituru s názvem Lontano (Z dálky ) od Györgyho Ligetiho . Kus, který byl v roce 1967 jistě avantgardou, se mu vzácně klidně a soustředěně podařilo představit jako skladbu bezmála klasickou, žádnou schválnost. Tilson Thomas po celou dobu s orchestrem v dlouhých souzvucích, výměnách barev a tlumených odstínech nádherně držel jednotnou atmosféru. Pozoruhodná partitura nedlouho po zřetelném předělu – klasicizujícím a zakotvujícím akordu dechů – vyúsťuje do ztišení a do ticha. Ukázka z Ligetiho odkazu vlastně nic nesdělovala, nesnažila se posluchače pohnout, neodkazovala k ničemu konkrétnímu v životě, a přesto se nejevila jako samoúčelná; zapůsobila svou vlastní logikou velmi silně. Už v Lisztově hudbě bylo zřetelné to, co pak plně vyvstalo u Dvořáka: že je dirigentovi vlastní epické, ale současně jemné vyjadřování. Filharmonici hráli velmi pozorně a kompaktně. Jen těžko lze však z jednoho poslechu vyvozovat, zda určité rezervy v plnosti a barevnosti smyčcového zvuku padají na vrub hráčům, nebo spíše akustice sálu. Dvořákovu Anglickou symfonii vedl dirigent mimořádně oduševněle – laskavě, elegantně, ne svěřepě či triumfálně. Propojovaly se v ní prvky odkazující k romantismu typu Čajkovského i k uměřenosti beethovenovského klasicismu. Tilson Thomas volil výrazně klidná až pomalá tempa, vyhroceně kontrastní k živým úsekům, tempa, která však nepůsobila nepatřičně či nudně, protože je vnitřně proteploval a oživoval. Krásně jako kontrapunkt rozděloval a modeloval pásma dechů a smyčců, vnesl do hudby v maximální míře pohodu, inteligenci a uvolněnost, aniž by přestal vyzařovat, že je to on, kdo určuje konečné vyznění. Dvořáka představil poeticky a výrazově odlehčeně, celkově značně jinak, než je obvyklá tradice, ale překvapivě a příjemně nově a v komplexním účinku nádherně. Vzbuzoval jaksi mimochodem vcelku oprávněný dojem, že na co sáhne, to se mu daří.
