foto: Slezské divadlo Opava
Leoncavallova opera Komedianti bývá často uváděna ve dvojici s Mascagniho Sedlákem kavalírem, tentokrát k ní však v opavském Slezském divadle přiřadili u nás poprvé uvedenou jednoaktovou operu Sergeje Rachmaninova Aleko. Obě opery měly svou světovou premiéru v roce 1892, Rachmaninova hudba však směřuje ještě k romantismu, zatímco Leoncavallova k veristické dramatičnosti. Předlohou libreta k Alekovi, které vytvořil Vladimír Ivanovič Němirovič Dančenko, byla Puškinova povídka Cikáni (1824).
Režisérka obou jednoaktovek Jana Andělová Pletichová byla tentokrát sama sobě scénografkou (technické řešení Ondřej Bartoš). Lyrizovaná scéna s měsícem v úplňku, se zadní projekcí fotografií barevné oblohy a s větvovím stromů zavěšeným na tazích zdůraznila konzervativnost režisérčina přístupu k této opeře. Na točně ležící kmen stromu svou labilností spíše komplikoval volný pohyb po jevišti a snad omylem se stalo, že Alekova poslední slova překryly větve. Režisérka si přizvala ke spolupráci obratnou choreografku Lindu Fikar Stránskou, jíž svěřila mimo jiné také baletní zpracování mezihry.
foto: Slezské divadlo Opava
Rachmaninovův Aleko téměř postrádá jak ve svém libretu, tak i v jeho hudebním zpracování (tehdy teprve devatenáctiletým skladatelem) smysl pro divadelní kvalitu. Inscenace ponechala postavy ve statických postojích s výjimkou Aleka v podání Jiřího Přibyla a cikánky Zemfiry (Barbora Řeřichová), která svou roli pod vedením choreografky spíš půvabně odtančila. S kostýmy si nápaditě pohrála Michaela Savovová, jen Mladému cikánovi kostýmem i přebujelou parukou spíše ublížila.
Režisérce se víc dařilo ve druhé části večera, zaujalo její řešení komedie, v níž se šťastně sešlo scénografické řešení, kostýmy i aranžmá. Obě jednoaktovky mají podobné téma, je jím neovladatelná žárlivost staršího muže – Aleka, Cania – která jej vede k vraždě ženy i jejího mladého milence. Výkon pěvců, tedy i sboru, ba i orchestru byl v Leoncavallových Komediantech po všech stránkách vyzrálejší, usazenější a uvolněnější.
foto: Slezské divadlo Opava
Spolehlivý hudební základ inscenace spoluvytvořil častý host opavského divadla dirigent Petr Šumník, který oběma malým operám vtiskl co největší možnou dramatičnost a s patřičným nadhledem dosáhl spolehlivé souhry jeviště s orchestřištěm. Nejvýraznější postavou Rachmaninovy opery byl Jiří Přibyl v titulní roli Aleka, v Komediantech podal obdivuhodný výkon Juraj Nociar jako Canio, Barbora Řeřichová jako Nedda a po pěvecké i herecké stránce vynikl Pavel Klečka jako Prolog a jako proradný Tonio. Charismatický paňáca Canio postrádal, bohužel, stejně výrazného protivníka v Neddině milenci Silviovi, kterého hrál, či spíše jen odzpíval Alexander Vovk. Nemile mne překvapil nekvalitní program k inscenaci, v němž je mnoho chyb.
