415 versus 442

Struny pdzimu letos uvedly lehce experimentální koncert, na kterém zazněla hudba barokní, klasicistní a romantická střídavě na dobových a moderních nástrojích. Koncert představoval vyvrcholení širšího projektu, Středoevropské hudební akademie (MEMA), která se za podpory řady mezinárodních a národních institucí konala v podobě intenzivních interpretačních kursů v Popradě a dvoudenního workshopu na pražské HAMU. Návštěvníky kursů v Praze byly spíše konzervatoristé a středoškoláci, čemuž byla přizpůsobena i forma „výuky“ v podobě série demonstrativních interaktivních přednášek.

Smyslem koncertu (konaného 10. 11. v Dvořákově síni Rudolfina) bylo především narušit některé představy o správné interpretaci té které hudby. Ačkoliv interpretačních cest není nekonečně mnoho, jak by si snad někteří postmodernisté mohli myslet, rozhodně také neexistuje pouze jedna. Koncert názorně předvedl, že determinuje již volba typu nástroje, stejně jako celkový počet hráčů, a s každou volbou něco ztrácíme a něco získáváme – větší nebo menší intonační jistotu ale i typ ladění, jiné dynamické možnosti, jiné alikvotní spektrum, možnosti frázování apod. Program koncertu byl bohatý, mezi nejpoutavější části patřila druhá třetina večera, kdy zazněla konfrontace barokního a moderního fagotu prostřednictvím koncertů od A. Vivaldiho a J. S. Bacha; na oba nástroje hrál s virtuozitou a nasazením sobě vlastním Sergio Azzolini . První třetina koncertu byla obohacena o dva taneční výstupy na hudbu J. B. Lullyho, nejefektnějším číslem této části však byla „vodní“ Suita G dur G. F. Händela. Na dobové nástroje či jejich kopie hrál známý slovenský soubor Musica Aeterna a pedagogové z vídeňské konzervatoře (Konservatorium Wien – Privatuniversität). V poslední třetině zahráli členové Pražské komorní filharmonie pod taktovkou Milana Turkoviče Haydnovu Symfonii „Ráno“ a Dvořákovu Serenádu pro dechy op. 44 , která byla sice pozdním, ale skutečně vydařeným vrcholem večera. Domnívám se, že délka koncertu (téměř tři a půl hodiny) byla poněkud na úkor efektivnosti – sledovaného ideového cíle by bylo možné dosáhnout i se zkrácením programu o jednu třetinu. V každém případě ale všem umělcům a organizátorům patří velký dík za toto poučné a osvěžující hudební setkání.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější