čtvrtek, 29. říjen 2015

Zlínský smíšený sbor Cantica Laetitia zvítězil v Belgii

Napsal(a) 

Cantica Laetitia, foto archiv CL Cantica Laetitiafoto: archiv CL

Příjemná zpráva přišla z belgického města Maasmechelenu, kde se každý druhý rok koná Mezinárodní sborová soutěž Flander. V kategorii smíšených sborů získala první cenu Cantica Laetitia ze Zlína. Stejné ocenění v kategorii stejnohlasých sborů dostala ukrajinská Oriana z Oděsy, která byla rovněž oceněna cenou nejlepšího sboru soutěže, ale jen o jedno procento více než český sbor.

Ačkoliv je počet pěveckých sborů a určitě počet jejich členů stále menší, zůstávají soutěže amatérských pěveckých sboru populární. V Evropě je zhruba desítka soutěží jako Arezzo, Cork, Tolosa nebo Tours, které si udržují svoje jméno. K této skupině patří i belgický Maasmechelen, na hranici s Holandskem, nedaleko Maastrichtu. Také o 13. ročník soutěže - prvním vítězem byl v roce 1987 Der Junge Chor z Německa - kde se soutěží ve dvou kategoriích (smíšené a stejnohlasé sbory) byl opět zájem. Nejprve vybrala umělecká rada ze zaslaných nahrávek 12 sborů, které byly pozvány začátkem září k samostatné soutěži v sále místního kulturního domu. Na turistické vyjížďky mnoho času nezbývalo, každý sbor soutěžil dvakrát a účinkoval také na jednom z festivalových koncertů a na závěrečné slavnostní proklamaci. Soutěž zahájil tradičně jeden z vyspělých profesionálních těles, aby soutěžící slyšeli, kam až se lze dostat. Po Holandském komorním sboru to byl tentokrát výborný sbor Aquarius z Belgie, který ve svém programu nezapomněl na osmdesátiny Arvo Pärta.

Kromě skladeb z určitého hudebního období a skladeb skladatelů z vlastní země se každý účastník musel také představit v povinné skladbě Belgičana Petera Pieterse. Jako vždy měla většina sborů problémy s interpretací renesanční hudby, nejen vlastní vinou ale zejména vinou jejich sbormistrů. V amatérské sborové tvorbě se vytvořila skupina skladatelů, která si získává pěvce a posluchače spíše efektivností než hudební hodnotou (Whitacre, Lauridsen, Jenkins, Busto a další) a vytlačuje tak sborovou hudbu z celkového hudebního dění, kam bezpochybně patří, do jakési vlastní zájmové oblasti, škoda.

Vítězná zlínská Cantica Laetitia, založená a vedená Josefem Surovíkem, účinkuje ve složení jako smíšený sbor teprve 3 roky a přesto má za sebou již nesporné úspěchy jako například loni v Debrecenu nebo nyní v Belgii a i peněžní odměna (2500 Euro) se jistě hodí. Interpretace jejich skladeb (Lukáš, Hrušovský, Augustinas a další) zřetelně překvapila mezinárodní porotu a ta jim dala také cenu za nejlepší provedení povinné skladby. 2. cenu získal velmi solidní belgický sbor Pantarhei a třetí se umístnil sympatický sbor Agria Swara z Indonésie. V kategorii stejnohlasých sborů dominovalo 26 ukrajinských dívek z Odesy, i ony získaly cenu za nejlepší provedení povinné skladby ve své kategorii. Druhý byl nádherně znělý mužský sbor CalvVoci z Německa a třetí Bodeča Neža ze slovinské menšiny v Itálii. Podhodnocený zůstal u poroty zcela určitě lotyšský smíšený sbor Pa Saulei z Rigy, nikoliv u posluchačů, ti mu dali alespoň cenu publika. Dá-li Bůh a hlavně Ministerstvo kultury (finance), tak se koná příští ročník této perfektně organizované soutěže mezi 6. a 8. říjnem 2017.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.