neděle, 24. duben 2016

Yehudi Menuhin, židovský hudebník

Napsal(a) 

 

Yehudi Menuhin, foto De Bellis/Warner Classics Yehudi Menuhinfoto: De Bellis/Warner Classics

22. dubna před sto lety se narodil Yehudi Menuhin, jeden z největších houslistů 20. století, pro mnohé dokonce největší houslista století. Dodal bych, že s největší pravděpodobností houslista, který nejvíce ovlivnil hudební život své doby, s významnými přesahy do kultury obecně.

K tomuto možná nejvýznamnějšímu hudebnímu jubileu roku vydává Warner Classics  zcela zásadní počin, obří edici 80 kompaktních disků pod názvem The Menuhin Century. Menuhin byl jedním z nejnahrávanějších umělců vůbec, jeho odkaz představuje přes 300 děl houslové literatury nahraných pro firmu EMI, se kterou uzavřel jako třináctiletý roku 1929 exkluzivní smlouvu, nejdelší, jakou kdy umělec v hudebním průmyslu uzavřel – plných sedmdesát let, až do roku 1999, kdy v třiaosmdesáti letech zemřel. Již v roce 2009, k desetiletému výročí smrti, vydala EMI retrospektivní ohlédnutí za celoživotní tvorbou velkého umělce na 51 CD, nazvané prostě Yehudi Menuhin. Zárukou kvality výběru je jméno Bruno Monsaingeona, francouzského dokumentaristy a blízkého Menuhinova přítele, který obě edice dramaturgicky připravil, včetně obsáhlé studie vybavené i neobyčejně bohatým ikonografickým materiálem.

Yehudi Menuhin, foto Fox Photos/Warner Classics Yehudi Menuhinfoto: Fox Photos/Warner Classics

Jméno Yehudi znamená v hebrejštině Žid. Jeho rodiče, běloruští Židé, mu je dali, aby manifestačně zdůraznili jeho původ, snad i na protest proti ne vždy přátelskému přijetí, jehož se jim jako emigrantům v Americe dostávalo, ale jistě i jako memento jemu samotnému. Yehudi Menuhin ctil tento odkaz po celý život, nejen jako hudebník. Jako houslista již jako zázračné dítě budil pozornost nejen publika, ale i skladatelů, od památného koncertu v roce 1932, kdy provedl (i nahrál) pod řízením Edwarda Elgara jeho Houslový koncert. Za všechny jmenujme Sonátu pro housle sólo, kterou Béla Bartók zkomponoval na Menuhinovu objednávku jako své předposlední dílo.

Překvapivě časný nástup technických problémů, spojených se ztrátou vrcholné virtuozity, způsobil, že se Menuhin začal více věnovat dirigentské dráze, pedagogické a humanitární činnosti. V roce 1957 založil Festival ve švýcarském Gstaadu, o dva roky později ve velšském Bathu, v roce 1963 Školu Yehudi Menuhina pro nadané děti ve Stoke d’Abernon v Surrey a mohli bychom v těchto aktivitách pokračovat až do konce jeho nesmírně plodného života.

Žid Yehudi Menuhin. Ale jak bylo jeho židovství odlišné! Jak se lišilo od jiných, tím, že v sobě obsahovalo moudrost a smysl pro spravedlnost! Když podepsali v Chicagu v roce 1949 Vladimir Horowitz, Arthur Rubinstein, Alexandre Brailowsky, Isaac Stern, Lily Pons a André Kostelanetz - jména, jichž si jinak vážíme - nepřátelskou kampaň proti Furtwänglerovi, jiní tři Židé, Bruno Walter, Nathan Milstein a Yehudi Menuhin se německého dirigenta rázně zastali. Menuhin označil toto chování za „odporné svou mravní pokleslostí“ a neváhal vystoupit se svým německým kolegou v sérii památných koncertů. Stejně jako kdykoli později dal velmi nekompromisně a proti jakémukoli diplomatickému protokolu zaznít hlasu svého svědomí, ať to bylo v Izraeli, kde způsobil v roce 1948 pozdvižení řadou koncertů pořádaných pro násilně přesídlené Palestince, nebo v Moskvě v roce 1971, kde vyděsil sovětské politbyro proslovem, v němž apeloval na dodržování lidských práv. Žid Yehudi Menuhin, velký hudebník i člověk.

Ivan Žáček

Vystudoval hudební vědu na Karlově Universitě, věnuje se hudební a operní kritice, a divadlu vůbec. Je členem různých divadelních porot, byl dramaturgem Státní opery, sedm biblických let sloužil v Radě Národního divadla. Jako filmolog se v Národním filmovém archívu zabýval výzkumem vztahu hudby a filmu, z té doby pochází řada felliniovských studií, překladů filmologických a muzikologických textů. Působil jako režisér a autor českých dialogů či překladatel, je za ním více než jedna stovka filmů. Dnes dělí svůj čas mezi divadlo a hudbu. Kromě Harmonie píše do Divadelních novin, Hudebních rozhledů, i do časopisu Svět a divadlo. Svými texty však zamořil i Týden, Kritickou přílohu RR, Lidové noviny, MF frontu dnes, Reflex. Překládá divadelní hry, odborné studie i knihy (Harold C. Schonberg, Životy velkých skladatelů).

 

 

Související položky (podle značky)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.